Philip Seymour Hoffman získal za snímek Capote Oscara v kategorii nejlepší herec v hlavní roli.
Spisovatel Truman Capote jako by se pohyboval v několika odlišných světech naráz. Ve svých raných povídkách (Jiné hlasy, jiné pokoje, Luční harfa) zachytil melancholickou ospalost městeček na americkém Jihu, kde sám vyrůstal. Novela Snídaně u Tiffanyho tlumočí jeho oslnění velkým světem metropolitního New Yorku. Ve svém posledním velkém díle - „románu faktu“ Chladnokrevně – zamířil úplně jiným směrem, do temného a drsného prostředí zločinců a jejich obětí, do tehdy málo obvyklého žánru literatury faktu.
Snímek Capote se odehrává právě během těch šesti let v jeho životě (1959–1965), která spisovatel věnoval sbírání materiálu ke knize Chladnokrevně. A také sám film, stejně jako jeho titulní hrdina, vyrůstá ze dvou zcela protikladných světů. Tím prvním je newyorská intelektuální smetánka, žijící v nekonečné sérii večírků, filmových premiér, přípitků a duchaplných konverzací. Truman Capote se zde pohybuje jako ryba ve vodě. Navzdory své drobné postavě je středem každého debatního kroužku, navzdory jeho ukňouranému hlasu všichni naslouchají jeho brilantním, vtipným a cynickým komentářům čehokoli. A Capote by tento blyštivý ráj nejspíš nikdy neopustil, kdyby se mu nedostal do ruky novinový článek o brutálních vraždách kdesi na kansaském venkově. Neznámí pachatelé tam kvůli zanedbatelnému finančnímu obnosu v noci postříleli rodinu farmáře. Truman Capote nabídne vydavateli časopisu New Yorker, že napíše reportáž o dopadu tragédie na život místních lidí. A vydá se tak na cestu, o jejíž délce a důsledcích nemá ponětí. Příštích šest let mu kansaské vraždy a jejich pachatelé budou rozleptávat psychiku, stáhnou ho do hlubin alkoholismu a uspíší jeho smrt…
Philip Seymour Hoffman, který ztělesnil hlavního hrdinu, byl až dosud převážně hercem vedlejších rolí (mj. ve filmech Návrat do Cold Mountain, Opilí láskou, Magnolia). Capote mu bezpochyby nabídl jednu z největších životních příležitostí a Hoffmanův výkon v titulní roli je skutečně mimořádný. Jeho Truman Capote je mužem několika tváří, které ale nestřídá jako masky, nýbrž v nich vězí současně a napořád. Na první pohled v něm vidíme zrzavého skrčka s velkou hlavou, který handicapy svého nepřitažlivého vzhledu a homosexuální orientace překonal intelektuální brilancí. Stal se z něj lev salónů, egocentrický, fintivý, sebevzhlíživý, rasistický snob. (Herec Hoffman tyto jeho charakteristiky ještě umocnil výrazně afektovanou mluvou a manýristickou gestikulací.) Při rozhovorech s lidmi z kansaského Holcombu, s policejním důstojníkem a posléze s dopadenými pachateli, však prokazuje neobyčejnou empatii, která mu otevírá dveře k jejich z principu nedůvěřivým, zatvrzelým duším.
Hlavním motorem filmu je Capoteův komplikovaný vztah k citlivějšímu z obou zločinců, kulhavému Perrymu (Clifton Collins). Cítí s ním určitou spřízněnost, protože oba v dětství začínali jako outsideři, limitovaní fyzickými handicapy i rodinným původem. „Je to, jako bychom já a Perry vyrůstali v jednom domě. A on jednoho dne odešel zadními dveřmi a já jsem odešel hlavním vchodem,“ říká Capote. S Perrym naváže hluboké přátelství, možná se do něj i zamiluje, současně jej ale bezostyšně využívá pro svou knihu. Nepokrytě mu lže, bez vysvětlení ho opouští na dlouhé měsíce a nakonec si vysloveně přeje jeho popravu – to když mu další a další odklady exekuce znemožňují dokončit knihu.
Pozadí pro Hoffmanovu fascinující kreaci však vytvářejí i další představitelé vedlejších rolí, především Catherine Keenerová coby Capoteova „pravá ruka“ Nelle Harper Leeová, věcná a střízlivá staropanenská dáma, pravý opak hlavního hrdiny, který stále jako by pózoval před obecenstvem. V paměti utkví i Bruce Greenwood jako Jack Dunphy, Capoteův tolerantní (a mimořádně atraktivní) životní partner.
Pro režiséra Benneta Millera je Capote celovečerní hraný debut. Jeho dílo, ověnčené prozatím jedním Zlatým glóbem a pěti nominacemi na Oscara, však naznačuje, že má před sebou velkou budoucnost.
