Vášnivé výkony Heatha Ledgera a Abbie Cornishové jsou ozdobou obrazově možná až nepřípadně vypulírovaného závisláckého dramatu australského režiséra Neila Armfielda Candy, který vznikl na motivy románu Luka Daviese.
Sympatický povaleč a občasný básník Dan (Heath Ledger) miluje mladou malířku Candy (Abbie Cornish) a tekutý heroin. Nejradši oboje najednou. Plavovlasá Candy s tělem modelky a očima, které by rozpustily Arktidu, je pro Dana svou krásou, uměním i stabilním rodinným zázemím přímo pohádkovou princeznou. A možná je to i proto, že heroin jenom šňupe, neboť i v tom může být pro Dana závan nevinnosti. Alespoň podle toho, jak odmítá dát Candy jehlu, kterou ona v úvodu filmu chce. Její první „opravdový“ trip potom skončí dívčiným kolapsem a omámený Dan má plné ruce práce, aby přivedl Candy zpátky k životu. Její první slova jsou, že by chtěla ještě.
To odstartuje klasický tobogán, jak jí známe z většiny drogových filmů. Režisér to ani nezastírá. Celý film začíná záběrem na hrdiny v rozjíždějící se centrifuze a později je rozčleněn na tři jednoznačně otitulkované kapitoly: Nebe, Země a Peklo. Pro peníze i drogy se mohou hrdinové obrátit na bohéma Caspera (Geoffrey Rush), který si vyrábí umělý heroin a Danovi nahrazuje otce. Spirála lží, půjček a návštěv zastaváren se s hrknutím zastaví, když Candy kvůli droze prodá sebe.
Režisér tu scénu vystaví tak, aby si Dan mohl uvědomit hloubku jejich pádu, Candy se se mu ale přesto bez vytáček přizná. Absence machismu, naivity a naopak Candynina sebepohrdavá upřímnost, to jsou hlavní přednosti snímku. Když za nimi přijde vymahatel nájemného, Candy jej lakonicky odmítne: „Jsme feťáci. Já jsem děvka a on je nemožnej.“
Hrdinové v té době přebývají v maličkém pokojíku, který funguje jak papiňák. Nádherně to ukazuje obraz, kdy Candy nemůže usnout, protože Dan si pouští televizi. Musí si jí tlumit a nakonec svého Tarkovského dokouká s dekou přes hlavu. Režisérovi nechybí smysl pro obraz, jímž v Candy vystihuje situace přesně, a přitom poeticky.
Ne, že bychom ve filmu později nebyli svědky drastických na-dno scén, ale destrukce hrdinů tu neprobíhá tak nemilosrdně jako například v Aronofského předobraze všech moderních feťáckých filmů Requiem za sen (Requiem for a Dream). Armfield je sice lyričtější, ale zároveň i tvrdší, protože nechává Dana a Candy nahlédnout důsledky svých činů a testuje spíš jejich vztah, než výdrž těl.
Heath Ledger (Zkrocená hora (Brokeback Mountain)) využívá v Candy široké spektrum výrazů – od komediálních výstupů a sympatického rošťáctví (pokus vybrat peníze z cizího účtu) k momentům zoufalství (absťáky) a nakonec i pokory. Netlačí na pilu a působí jako přirozená hlavní figura. Vycházející australská hvězdička Abbie Cornish nechává Candy vyrůstat z naštvaného jedináčka v dospělou ženu, která se musí spolehnout sama na sebe a stačí jí na to pár výrazů. Starý matador Geoffrey Rush je jako požitkářský Casper přímo delikátně rozmarný a každým coulem dekadentní.
Kameraman Garry Phillips snímá akci se sklonem k romantickým nádechům, které evokují čistotu a jas divoké přírody. S tím ladí i střih Danyho Coopera, který je prost ekvilibristických montáží. V závisláckém filmu je to nepříliš častý úkaz a je možné, že diváci, kterým se zalíbí vizuální laskavost Candy, se budou ofrňovat nad drastickými scénami snímku a naopak. Jenže kdyby Armfield Candy trochu zašpinil, už by se taky film nemusel jmenovat tak sladce a nevinně.
