Doménou této bývalé modelky jsou úlohy rozpustilých žen a dívek, ve kterých divákům jistě odhaluje mnohé ze sebe samé. Takto jsme ji mohli spatřit už v několika filmech, mezi nimiž vynikla komedie Svatba mého nejlepšího přítele či akční podívaná Charlieho andílci. Pod vedením skutečných režijních osobností však dokáže přesvědčit i o svém dramatickém talentu. Zaujala tak například v dramatu Gangy New Yorku od Martina Scorseseho anebo v komedii Spikea Jonzeho V kůži Johna Malkoviche.
Cameron Diazová, narozená 30. srpna 1972 v kalifornském San Diegu, v sobě snoubí temperament po svém kubánském otci Emiliovi a krásu, kterou podědila po matce Billie, pocházející z německo-anglické rodiny. Během středoškolských studií si tehdy šestnáctileté Cameron všiml fotograf Jeff Dunas, který ji přivedl do přední modelingové agentury Elite. Úspěch se dostavil skoro okamžitě: titulní stránky časopisů jako Mademoiselle a Seventeen či reklamy na Coca-Colu, Levi’s a Niveu – tím vším se mohla Diazová už zakrátko pochlubit. To však ambiciózní dívce nestačilo. Když jednoho dne požádala svého agenta o nějakou tu roli v televizní reklamě, na jeho stole zrovna ležel scénář k bláznivé komedii Maska (1994). A úloha barové zpěvačky Tiny měla být podle Diazové tím správným odrazovým můstkem k filmové kariéře. Co víc: po několika kolech konkurzu přesvědčila o tomtéž přesvědčit i režiséra budoucího hitu Chucka Russella. Na rozdíl valné většiny jejích kolegů se tak za jejím prvním úspěchem neskrývají stovky hodin dřiny na lekcích herectví od renomovaných učitelů, ale „pouze“ štěstí, osobní šarm a především přirozený talent.
Nabídky na role hollywoodských krásek však Cameron Diazová utnula hned v počátku a namísto toho se pustila na dráhu protagonistky nezávislých snímků. Při natáčení se tak mohla přímo na place učit od mnohem zkušenějších kolegů. V komedii Hlava nad vodou (1996) se představila společně s Harveym Keitelem, objevila se též po boku Keanu Reevese a Vincenta D'Onofria v komedii Líbánky bez ženicha (1996) či v romanci tehdy začínajícího Edwarda Burnse Ona, jedině ona (1996). Snad nejvýraznějším snímkem z jejího nezávislého období je ale ultračerná komedie Poslední večeře (1995), vyprávějící o skupince studentů, která týden co týden vraždí jednoho politického radikála. Ani tento neotřelý film, ani zbývající výše zmíněné snímky však velkou díru do světa neudělaly. Přišel proto čas na období hollywoodské a sním i Cameronina první rozverná kráska, naivňoučká miliardářská dcerka Kitty v romanci s Julií Robertsovou Svatba mého nejlepšího přítele (1997). Právě v tomto snímku poprvé v plné míře prokázala své komediální nadání, jež jsme mohli později ocenit ještě mnohokrát. V sérii romancí pokračovala Diazová i jako partnerka Ewana McGregora ve snímku Extra život (1997), kde se představila v roli zhýčkané Celine, prožívající první velké milostné vzplanutí.
K nejvýraznějším komediím s Cameron Diazovou se brzy přiřadil i další obrovský kasovní trhák, bláznivá taškařice s Benem Stillerem a Mattem Dillonem Něco na té Mary je (1998). A byly to právě výkony trojice hlavních představitelů, jimiž tento snímek bratrů Farrellyových tolik zaujal. Zcela protikladnou úlohu k laskavé a dobrácké Mary ztvárnila Diazová hned vzápětí v černohumorné komedii Šest pohřbů a jedna svatba (1998) – manipulativní, takřka psychopatická budoucí nevěsta Laura, která si ničím nenechá narušit plánovaný sňatek, právě v protikladu k předchozím úlohám Diazové opět dokázala šíři jejího talentu. Nedlouhou poté navíc Diazová opustila oblíbené komediální úlohy a začala se prosazovat v rolích dramatických. Drobná rolička televizní reportérky v satiře Terryho Gilliama Strach a hnus v Las Vegas (1998) byla jen předehrou k následujícím výkonům. Jeden z nejpozoruhodnějších přišel se surrealistickou komedií V kůži Johna Malkoviche (1999), kde byla Diazová takřka k nepoznání. A zásluhu na tom neměli jen maskéři, kteří ji změnili v kudrnatou brunetku – kdo by v uťápnuté manželce chudého loutkáře (John Cusack) hledal Diazovou, jež proslula úlohami rozverných dívek? Neméně ale zaujala jako průbojná a nesmlouvavá manažerka Christina Pagniacciová, která přebírá klub amerického fotbalu, ve sportovním dramatu Olivera Stonea Vítězové a poražení (1999). Slepá, vždy optimistická učitelka Carol v romantickém dramatu Co vlastně ženy chtějí? (2000) a sebevražedkyně Faith v dramatu The Invisible Circus (2001) – těžko nalézt protikladnější úlohy a zároveň důkaz důvěry filmařů v Cameroniny herecké schopnosti. Nepřekvapilo proto, že si ji vybral i tvůrce formátu Martina Scorseseho do úlohy zlodějky Jenny Everdeanové ve svém epickém dramatu Gangy New Yorku (2002).
Přesto se Cameron Diazová nezbavila rolí usměvavých žen, které vynikají nejen svými půvaby, ale častokrát i bonvivánským způsobem života. A publikum ji má v této podobě hodně rádo, jak dokazují zisky akčního dobrodružství Charlieho andílci (2000) i jeho přímého pokračování Charlieho andílci: Na plný plyn (2003). Jen o něco menší úspěch pak měla v lechtivé komedii Prostě sexy (2002), vyprávějící o trojici mladých žen odmítajících partnerské závazky. Zdánlivě ze stejného soudku poživačných krásek je i sympatická, avšak nevyrovnaná Julie v mysteriózním dramatu Camerona Crowea Vanilkové nebe (2001) a sobecká Maggie v melodramatu Zná ji jako své boty (2005). První z nich však překvapí publikum i hlavního hrdinu úspěšným pokusem o sebevraždu, ve druhé pak Diazová divákům dokázala odhalit mnohem více z podstaty prostinké osobnosti, než bývá v podobných úlohách zvykem. K dospělosti se ostatně dopracovala i další její hrdinka, osamělá byznysmenka Amanda, mířící za odpočinkem na anglický venkov, v romatické komedii Prázdniny (2006). Ještě jednou se pokouší o romanticko-bláznivou komedii, jmenuje se Mejdan v Las Vegas (2008), tentokráte ale Diazová dala přednost své nové, "dospělé" podobě - nehraje typickou milovnici večírků, ale plánováním posedlou makléřku.
Takřka nenápadně, o to však suverénněji se Cameron Diazová proměnila z hrající modelky v představitelku své herecké generace, a to jak na poli komediálním, tak i dramatickém. A vrchol rozhodně nemíní opustit bez boje...
