Zatímco poslední filmy Woodyho Allena se mi hrubě nelíbily, z jeho Café Society mám poněkud rozpolcený dojem.
Především si odbuďme, že film velmi stylově vypadá. Na rozdíl od těsně předcházejících filmů je Café Society velmi výpravný, pravděpodobně i s nejedním digitálním efektem a krásnými kostýmy. Všechno to velmi libovým způsobem snímá legendární kameraman Vittorio Storaro (o kterém jsem se mylně domníval, že je už pár let mrtvý, neboť nebyl moc aktivní) a pochopitelně k tomu hraje jazz a zpívají se dobové šlágry (nejedna scéna se odehrává ve snobském klubu pro smetánku).
Prostě, film má výborné "production values".
Eisenberg a Carell jsou výborní, jen u Eisenberga poněkud vadí, jak se intenzivně snaží imitovat mladého Woodyho Allena (což pravděpodobně není jeho chyba). Se Stewartovou je to horší, protože svým typem moc nesedí do tohohle dobového kusu (na rozdíl od většiny ostatních herců). A není to jen tím, jak vypadá, ale bohužel také tím, že není moc dobrá herečka.
Většinou jsem zatím psal pozitivní, nebo aspoň neutrální věci.
Bohužel, Café Society má velice vyčpělý scénář, což si vyžaduje delší vysvětlení. Nejde o tak zparchantělý scénář, jako třěba u Prázdnin v Provence. Café Society má velmi slušně prokreslené hlavní postavy a rozvine se mezi nimi docela zajímavá zápletka, na kterou jsou navěšeny také docela zajímavé vedlejší podzápletky. Trochu mě iritoval Allenův voiceover, který mi často sděloval to, co jsem právě viděl na plátně, např. "Z této schůzky byl John velmi rozrušený, tak se rozhodl, že půjde do bordelu." Přičemž na plátně byl rozrušený John, jak jde do bordelu. Ale to byl možná nějaký sofistikovaný odkaz na staré filmy.
Nicméně, dost dlouho jsem si při promítání myslel, že tohle bude po delší době Allenův film, který se mi bude líbit. Ale bohužel...
Bohužel, když uplynulo asi 90 minut a začal jsem si pomalu říkat, že už by se všechny ty zápletky a podzápletky mohly pomalu nějak všechny vyřešit, přišla najednou zatmívačka a KONEC FILMU!
"Utnutí filmu" působí jako kdybychom se dodívali na pilotní díl stodílného výpravného seriálu, jehož 99 dílů neexistuje. Je nám představeno několik slušně prokreslených postav, těšíme se, co s nimi bude, a najednou... konec.
Působilo to tak překvapivě, že to je pravděpodobně nějaký Allenův dramatický záměr, a chce divákům, sofistikovanějším než jsem já, říct něco jako "Ano, tak funguje láska. Něco chceme, ale ono se to nestane, a my nevíme, co se stane. Vše je marnost!"
Nebo při promítání chybělo posledních 15 minut filmu...
Hodnocení: 50%
