Hlavním interpretem celého soundtracku je tentokrát jakoby Mulatu Astatke, etiopský jazzový skladatel, kterého Jarmusch objevil z kompilace tamní jazzové a instrumentální hudby. Objev je to rozhodně zajímavý, skladby na jazzových základech, protkané etiopských nádechem, mě nadchly už při prvním poslechu. Strukturou se jedná o již tisíckrát slyšené, ale celkovým feelingem, orientální a příjemně uvolňující náladou, i faktem, že tamní hudební scéna není příliš zmapovaná, jde i o hodně originální hudbu.

Po třech skladbách Astatke přenechává místo dalším Jarmuschovým oblíbencům. Dvě skladby tu mají The Greenhrnes, tajemný blues rock s výtečným ženským vokálem (soundtrack otvírají i uzavírají). Následují průkopnící raggae The Tennors a nechybí ani nekorunovaný a bohužel už zesnulý král černošského popu Marvin Gaye, i když tentokrát s malinko méně hitovou skladbou I Want You. I přesto se jedná o dostatečně utvrzující důkaz o jedinečnosti jeho hlasu.

Další část desky už je víc rocková, feedbackové šílenství z konce 80. a začátku 90. let nechají připomenout Brian Jonestown Massacre, evidentně pod vlivem kapel jako byly Jesus and The Mary Chain či počátky Verve. Hypnotický song od Holly Golightly s omamujícím ženským hlasem je zase dobrou připomínkou 60-kové psychedelie.

Malým kouskem, přibližně asi dvacetinou, je tu zastoupena i skladba Dopesmoker od jedné z nejzásadnějších amerických stoner rock kapel, Sleep. Ta se vyžívala v předlouhým opusech, Dopesmoker je skladba, trvající v původní délce více než hodinu. Nicméně i v krátké tříminutové ukázce se dočkáte klasických Sleep prvků, tedy tvrdého, kovově znějícího zvuku a mocných kytarových riffů. Pokud máte rádi současné kapely typu Kinski, Goatsnake či Boris, rozhodně si přijdete na své.

Samotný závěr soundtracku pak opět patří již zmíněným The Greenhornes.

Verdikt: Výtečný soundtrack potvrzující kvalitu Jarmuschova jména. Co napsat víc? Pokud máte rádi hudbu k jeho filmům, ani tahle deska vás nemůže zklamat. Doporučuji.

Hodnocení: 90 %