Debut Riana Johnsona zdařile kombinuje odkaz drsné detektivní školy a filmu noir se současným středoškolským prostředím. Kromě nápadité režie a rafinovaných dialogů v Brick excelují i Joseph Gordon-Levitt a Lukas Haas v hlavních rolích.

Brendan (Joseph Gordon-Levitt) objevil Emily (Emilie de Ravin) ve stoce. Její světlé vlasy v tekoucí vodě a ruku s modrým náramkem vnímáme jako estetické detaily, středoškolák Brendan v nich ale vidí zmar. Kdysi s Emily chodil a zjevně jí dosud nepřestal milovat. Teď hodlá zjistit, kdo Emily zabil. Jedinou stopou je mu přitom dva dny starý telefonát, ve kterém se mu vyplašená Emily zmiňuje o věcech a lidech, o nichž nemá Brendan potuchu. Na pomoc má brýlatého spolužáka s všeříkající přezdívkou The Brain (Matt O'Leary). Ten sedí za školou, hraje si s Rubikovou kostkou a zná všechny místní legendy. I tu o starším klukovi zvaném The Pin (Lukas Haas). The Pin je král místního podsvětí a taky největší dealer, jenže ho sotva kdo viděl. Brendan musí hledat další stopy. Potkává pankáče Dodea (Noah Segan), zabijáckou horu masa Tuggera (Noah Fleiss), navštěvuje divadelní divu Karu (Meagan Good) a čelí smyslným rtům školní krásky Laury (Nora Zehetner). Obdobou policie je v Brick školní zástupce Trueman (Richard Roundtree), který Brendanovi zužuje manévrovací prostor ze strany zákona.

Johnsonův vlastní scénář vzdává v příběhu i dialozích hold detektivkám Dashiella Hammetta a Raymonda Chandlera. Postavy jsou schopné pronášet i ty nejkrkolomnější věty obdivuhodně samozřejmě. Kromě toho, že Brick je jedním z mála filmů, kde dialogy stojí za to poslouchat, jsme svědky zajímavého efektu: figurám je mnohdy sotva rozumět a zdá se, že mluví vlastním a novým slangem - nikoli tedy mluvou 70 let starých literárních děl.

Jak se Brendan přibližuje svému cíli, historka se nejen komplikuje, ale nevyspalý a potlučený hrdina podklesává v kolenou, což filmu dodává na tajemné naléhavosti. Náladu Brick podkreslují exteriéry slunného, ale vylidněného kalifornského městečka. Johnson postavy protahuje přírodními scenériemi, školní novostavbou, luxusní haciendou, měňavým divadelním zákulisím a sklepeními rodinného domku. Rudomodré barevné ladění, absence mobilních telefonů (telefonuje se zásadně z budky) a naopak přítomnost dalších retro prvků (Tuggerův Mustang, Pinova limuzína, Rubikova kostka) stylizují Brick blízko mystériím Davida Lynche (Městečko Twin Peaks).

Joseph Gordon-Levitt podává marlowovského Brendana s intenzitou úsporných gest a prokazuje, že je jedním z největších mladých amerických talentů. Objevem Brick je pak Lukas Haas coby magnetizující The Pin. S hůlkou a v obleku, se zálibou ve starém nábytku a přitom stále v maminčině domě, The Pin je opravdovou relikvií starých časů. Zabijácký Tugger Noaha Fleisse svou figurou trochu připomíná Rourkeova Marva ze Sin City, zahraný je však nadmíru přesvědčivě. Trošičku slabší jsou ženské figury, u nichž Johnson až příliš akcentuje smrtelnou vyzývavost. Laura Nory Zehetnerové v civilnějších scénách poněkud tápe. Kara Meagan Goodové je (naštěstí) nemá a Johnson plně využívá vizuálních předností maskérny, kde Brendan Karu pravidelně potkává.

Kameraman Steve Yedlin zvolil u exteriérů čistý a realistický obraz, v němž pouze podtrhává oslnivý sluneční svit. Interiéry jsou často ponořené do tmy, kde jediné (zpravidla hnědočervené) světlo diktuje náladu obrazu. Johnsonův vlastní střih občas nechá scénu nerušeně plynout, aby vzápětí sérií krátkých záběrů vyvolal pocit závratě. Přitom se režisér na pár místech nevyhnul jisté zbrklosti.

Film, ve kterém je atmosféra a styl to hlavní, výborně podkresluje hudba Nathana Johnsona.