Po dlouhá léta patřila ve Velké Británii k předním britským divadelním filmovým herečkám, se slávou se ale setkala až na prahu padesátky. Zásluhu na tom má hlavně režisér Mike Leigh, který v Blethynové našel ideální představitelku zahořklé Cynthie, jejíž život rozsvítí nečekané setkání se svou dcerou, v tragikomedii Tajnosti a lži (1996). Blethynová není představitelkou šarmantních a elegantních žen, o to více však vynikne kouzlo jejích živě gestikulujících, často až hysterických paniček, které organizují životy svým dcerám (komedie Tichý hlas, romance Pýcha a předsudek), anebo se musejí na stará kolena rozloučit s přepychem a vydělat si na živobytí (komedie Bílá vdova).

Brenda Anne Blethynová, za svobodna Bootleová, se narodila 20. února 1946 v přímořském městečku Ramsgate. Nejmladší z devíti dětí v rodině strojního inženýra brzy podlehla kouzlu biografu, herectví však pro ni dlouho zůstávalo jen vzdáleným snem. V sedmnácti odešla do Londýna, kde pracovala jako sekretářka v bance. V roce 1973 si konečně vyplnila životní touhu a začala studovat herectví na Guildford College. První profesionální zkušenosti získala v kočovném souboru Bubble Theatre; po působení v Belgrade Theatre v Coventry zamířila roku 1975 na prkna Royal National Theatre, kde měla možnost pracovat s těmi nejlepšími anglickými divadelníky. Například režírující dramatik Tom Stoppard ji obsadil do své hry Dalliance. Stala se rovněž členkou slavné Royal Shakespeare Company, kde se představila v dramatu Povídky z Vídeňského lesíka (režírované Maximillianem Schellem) či ve hře Alana Ayckbourna Wildest Dream. Uspěla i na druhé straně Atlantiku, za broadwayské představení Ayckbournovy hry Roztržití lidé získala v roce 1991 Theatre World Award.

Před kameru se Brenda Blethynová poprvé postavila v roce 1980, na filmový debut si ale musela počkat ještě dalších deset let. Do té doby si musela vystačit s nabídkami tvůrců televizních. Ta první přišla od jejího osudového režiséra Mikea Leigha, Blethynová se objevila v hlavní úloze jeho televizní inscenace Grown-Ups. V dalších letech se už na televizních obrazovkách pevně usídlila, ať už to bylo díky shakespearovským inscenacím Král Lear (1982) a Jindřich VI. (1983), detektivní minisérie Smrt soudního znalce (1983) či britcomy Jistě, pane ministře (1981) a Chance in a Million (1984). Velký úspěch ale slavila až v letech 1994-1996, kdy se představovala jako středostavovská ženuška Miriam Dervishová v komediálním seriálu Outside Edge. To už ale měla Blethynová za sebou také první filmové úlohy, debutovala ve fantastickém snímku podle Roalda Dahla Čarodějnice (1990), v historické fresce Roberta Redforda Teče tudy řeka (1992) si zahrála matku dvou naprosto odlišných bratrů (Brad Pitt, Craig Sheffer).

Skutečný průlom Brendy Blethynové ale přišel v roce 1996 v tragikomedii Tajnosti a lži. Až tento snímek přinesl Blethynové úlohu, na jakou roky čekala, a představil ji divákům jako jednu nejvýraznějších hereček dneška, dosud nepochopitelně přehlížených filmaři. K řadě ocenění, která Blethynová získala, ční cena BAFTA, Zlatý glóbus i cena za herecký výkon na festivalu v Cannes, k nim pak přibyla ještě nominace na Oscara. Stárnoucí žena, která má nejlepší léta dávno za sebou a je ubíjena prací i neustálými hádkami se svým dospělým synem – taková je Cynthia Rose Purleyová předtím, než jí do života vstoupí její dcera, již před mnoha lety poskytla k adopci. Vztah dvou zcela odlišných žen, životem zklamané Cynthie a úspěšné, mladé a… černé lékařky Hortense (Marianne Jean-Baptistová) se i přes počáteční tápání stává cestou k zaplnění prázdného místo v životech obou žen.

S úspěchem Tajností a lží se Blethynová náhle přiřadila i nejobsazovanějším britským herečkám, objevila se ve dvou snímcích Nicka Hurrana, komedii Remember Me? (1997) a tragikomedii Noc dívek (1998), kde ztělesnila umírající dělnici Dawn, která si chce návštěvou Las Vegas splnit svůj životní sen. V romanci s Judem Lawem Music From Another Room (1998) ztělesnila jednu z mála svých opravdových, vznešených dam, shodou okolností opět umírající a s osudem smířenou Grace Swanovou, která chce ještě před smrtí zajistit štěstí svým třem dcerám. Do polohy emocionální maloměšťačky se Blethynová vrátila v hořké komedii Tichý hlas (1998); za úlohu dominantní a afektované Mary Hoffové, která chce profitovat na pěveckém talentu své plaché dcery, získala už druhou nominaci na Oscara. V roce 2000 se v komedii Bílá vdova představila jako Grace Trevethynová, kterou dluhy a sebevražda manžela uvrhne do finanční nejistoty. Životní krizi se Grace odhodlá řešit nečekaným krokem: začíná ve velkém pěstovat marihuanu.

Od roku 1999 se Brenda Blethynová prosazuje také ve Spojených státech, nejprve ve dvojici televizních projektů, snímku RKO 281 (1999) o vzniku Wellesova debutu Občan Kane a minisérii Anne Frank: The Whole Story (2001), za úlohu zpovykané paní Van Pelsové, která se obtížně smiřuje s nepohodlím koncentračního tábora, nominována na cenu Emmy. Následné filmové nabídky pak pocházejí hlavně od tvůrců nezávislých (a publikem opomíjených) titulů. Představila se v komedii Na nose (2001) po boku Robbieho Coltranea, v historické romanci Se slovníkem v posteli (2003), kde si zahrála snobskou manželku koloniálního důstojníka (Bob Hoskins), anebo jako ochranitelská matka znetvořeného mladíka v dramatu Pumpkin (2002). V posledních letech se to ostatně ve filmografii Brendy Blethynová začíná jen hemžit vedlejšími úlohami žen zásadně ovlivňujících osudy svých potomků. Taková byla i matka zpěváka Bobbyho Darina (Kevin Spacey) v životopisném snímku Beyond the Sea (2004), paní Marksová v ženském melodramatu o trojici rozdílných sester Krásní & úžasní (2001), stejně jako intrikující paní Bennetová v romanci Pýcha a předsudek (2005), jejíž jedinou starostí je provdat pět svých dcer. Pomyslným vrcholem této série pak je bordelmamá Jewel Phillipsová, která ze svého syna (James Franco) vychová profesionálního gigola, v režijním debutu Nicolas Cage Sonny (2002).