Hollywoodské komedie vždycky oplývaly sympaťáky se srdcem na správném místě, které život častuje sérií katastrof, aby se na ně nakonec přece jen usmálo štěstí – ať už je ztělesňoval James Stewart, Tom Hanks nebo třeba Adam Sandler. Zatím posledním z této dlouhé řady protagonistů je chlapík s klukovským úsměvem Breckin Meyer. Jeho nadání jsme mohli ocenit v crazy komediích Road Trip (2000) nebo Milionový závod (2001), k popularitě mu dopomohl rovněž smolař Jon ve veselohrách podle komiksového stripu Garfield (2004) a Garfield 2 (2006).
Breckin Meyer se narodil 7. května 1974 v Minneapolis (stát Minnesota), vyrůstal však v losangelském Beverly Hills. Na kariéru herce a showmana jej nasměrovalo náhodné setkání s agentem své spolužačky Drew Barrymoreové (herečka, jež se předtím proslavila ve Spielbergově E.T. – Mimozemšťanovi, má na Meyera ještě další vzpomínku – byl to prý tento usměvavý klučina, s kým ji pojí vzpomínka na první polibek). Narozdíl od Barrymoreové na Meyera rychlá sláva nečekala; začátky v reklamách nebo dabingu mu však dopomohly k angažmá v několika televizních show (Child's Play, Potato Head Kids) nebo sitcomech (retro vzpomínka na šedesátá léta The Wonder Years, Chicken Soup o lásce amerického žida a irské katoličky). První větší úspěchy ale přišly až v letech devadesátých. Stály za nimi další komediální série: The Jackie Thomas Show (1992) s Tomem Arnoldem, vyprávějící o namyšlené televizní hvězdičce, a The Home Court (1995-1996) s Pamelou Reedovou jako přísnou soudkyni a Meyerem jako jejím nejstarším synem, opouštějícím univerzitu a vydávajícím se hledat „sebe sama“. S novou dekádou navíc Meyer poprvé vstoupil do filmu, když jeho hrdina zemřel krutou smrtí v šestém dílu populární hororové série o noční můře z Elm Street, nazvaném Fredyho smrt – Poslední noční můra (1991).
V začátcích své filmové dráhy se Breckin Meyer uplatnil především v úlohách bezprostředních mladíků, kteří se vyhýbají jakékoli zodpovědnosti. Tuto polohu si s úspěchem vyzkoušel už v televizní vysokoškolské komedii Camp Cucamonga (1990) nebo ve výše zmíněném sitcomu The Home Court. Ve filmu se v takto uplatnil hlavně v teenagerské komedii Bezbranná (1995), když si s patřičnou měrou rozpustilosti zahrál přitroublého skejťáka Travise. Obdobnou roli ale Meyer ztělesnil i v dalším hitu pro teenagery, hororu Čarodějky (1996), nebo ve futuristické sci-fi s Kurtem Russellem Útěk do L. A. (1996). Nadání mladého herce však výrazněji prověřilo několik nezávislých projektů, kde vynikl po boku osobností své generace. Životopisný snímek Zázračný běžec (1997), věnovaný osudům nadějného atleta Prefontainea, jej tak svedl dohromady s Jaredem Letem, jedna z ústředních úloh v retrodramatu Klub 54 (1998) mapujícím vzestup a pád proslulého newyorského zábavního podniku, mu nabídl roli po boku Ryana Phillippea. Že se nevyhýbá ani rolím z nejmenších, zaujme-li ho scénář, to Meyer dokázal například v dramatu s Russellem Crowem Insider: Muž, který věděl příliš mnoho (1999) anebo v nezávislé krimikomedii Go (1999), kterou se mihl v komické roličce „bělocha s černou duší“ Tinyho.
Přestože se do té doby objevoval střídavě v komediích a dramatech, Meyerův přechod k hlavním úlohám je spjat výhradně s prvním z obou žánrů. Už v roce 1998 se poprvé představil v pro sebe typické roli dobráka, jemuž osud hází klacky pod nohy, když v hořké komedii Zapadákov ztělesnil čerstvého maturanta Kellera, opouštějícího maloměsto a mířícího do velkého světa. Slávu mu však přinesla až série tří bláznivých komedií určených především náctiletým – všechny se shodou okolností odehrávaly na cestě. V první z nich, Zatraceně divné jízdě (1999), mu sekundovala třeba Denise Richardsová nebo Jake Busey a její příběh se točil okolo zmatků s pěstováním marihuany. Velkým hitem byla lechtivá komedie Road Trip (2000), v níž si Meyer zahrál vysokoškoláka Joshe, putujícího napříč zemí po stopách kompromitující videokazety. A Meyerův statut populárního komika ještě stvrdila lehce starosvětská komedie Milionový závod (2001). Mezi plejádou hvězdných herců (John Cleese, Whoopi Goldbergová, Rowan Atkinson) se Meyer rozhodně neztratil a v bláznivé honičce za tučným peněžním obnosem sehrál jednu z nejvýraznějších rolí.
Jakkoli to na počátku nového tisíciletí vypadalo s Breckinem Meyerem růžově, jeho kariéra začala spíše stagnovat. Ještě v romanci Kate a Leopold (2001) s Meg Ryanovou a Hughem Jackmanem vnášel jako mladší bratr ústřední hrdinky, herec Charlie, do příběhu nezbytnou špetku humoru. Následné televizní období se ale příliš nevydařilo. Komediální seriál Inside Schwarz (2001) o milostných zmatcích mladého sportovního novináře, ještě sklidil jakýs takýs ohlas, příběhy mladého Newyorčana přiženěného do kansaské rodiny překypující podivíny Married to the Kellys (2003) se ale dočkal jen několika málo epizod. Návrat Breckina Meyera do filmu se nese v duchu rodinných komedií. S velkým úspěchem se setkalo zejména duo snímků podle populárního komiksového stripu Garfield (2004) a Garfield 2 (2006) – zde však jeho smůlovatého Jona Arbuckla zastiňuje ústřední hrdina, sarkastický a líný kocour. My jsme ho mohli vidět také v hrané disneyovce Můj auťák Brouk (2005), americké publikum Meyer potěšil hlavně v basketbalové komedii Rebound (2005) s Martinem Lawrencem.
Kromě svých hereckých aktivit činorodý Breckin Meyer zkusil štěstí také jako hudebník a zpěvák, vždyť se s punkovými skupinami Streetwalking Cheetahs a Bellyroom podílel celkem na třech deskách. Svému hudebnímu nadání ostatně mohl dát průchod v malinkých roličkách zpěváků v teenagerské romanci Poslední mejdan (1998) a v hudební satiře Josie a její kočičky (2001), dvou snímcích režírovaných Meyerovou manželkou Deborah Kaplanovou. Svůj hlas rovněž několikrát propůjčil některé z postaviček v animovaných seriálech (Tatík Hill a spol., Robot Chicken) a do angličtiny nadaboval Roberta Benigniho jakožto titulního hrdinu pohádky Pinocchio (2002). A prosazuje se i na poli scenáristickém, s hereckými přáteli Ryanem Phillippem a Sethem Greenem navíc nedávno založili vlastní produkční společnost…
