Režisér maďarského původu István Szabó natočil před čtvrt stoletím drama Mefisto, fascinující příběh herce, pro něhož je úspěch na jevišti skutečnější a důležitější než skutečný svět. Od téhož tématu se odvíjí i jeho nejnovější snímek Božská Julie. Oba filmy se odehrávají v napjatých letech před druhou světovou válkou, svou náladou se však diametrálně liší. Mefisto je situován do tíživé atmosféry nacistického Německa, zatímco Božská Julie je zasazena do poněkud lehkomyslného Londýna, který o vzrůstající německé hrozbě prozatím nechce nic slyšet.
Titulní hrdinka (v podání Annetty Beningové) je činoherní diva, která na vrcholu kariéry prožívá únavu a znechucenost svou prací i soukromým životem (u méně okouzlující bytosti, než je Julie, by se tento stav dal popsat jako „krize středního věku“). Třebaže její výkony na jevišti jsou pro nezasvěcené oko bezchybné, její nitro strádá. Ztracenou chuť do života jí vrátí teprve románek s uhlazeným americkým mladíkem jménem Tom, který nemá žádné pozoruhodné vlastnosti vyjma jediné: nekriticky Julii obdivuje, a nejen jako umělkyni. Příběh filmu se rozpadá do dvou žánrově poněkud odlišných polovin. Ta první věrně obkresluje všechna klišé spojená s milostným poměrem starší ženy a mladšího muže. V té druhé, o mnoho zdařilejší, Julie zkonstruuje a posléze uskuteční velkolepou pomstu na své mladičké sokyni, ambiciózní herečce Avice.
Celý děj je však jen podkladem pro exhibici titulní hrdinky, pro kterou nejenže divadelní prkna znamenají svět, ale celý svět je pro ni velkolepým jevištěm. Každý její sebebanálnější dialog je promyšleným hereckým výstupem a nejednou se jí stane, že ve skutečném životě použije repliku z divadelní hry. „Pro každého hraješ nějakou roli. Myslím, že ve skutečnosti vůbec neexistuješ,“ obviní ji v jednom okamžiku dospívající syn Roger. Pro rozkrývání Juliina nitra, které zůstává jejímu okolí skryto pod sérií rozmanitých masek a póz, tvůrci využili postavu „ducha“ jejího zesnulého hereckého guru Jimmyho Langtona (Michael Gambon, známý především jako Brumbál z nejnovějšího pokračování Harryho Pottera). Charismatický stařec se v kritických okamžicích zjevuje v její představivosti, někdy jako nemilosrdný kritik jejích rozhodnutí, jindy jako rádce nebo kouč, který ji i ze záhrobí vede k nejvyšším divadelním metám.
Annette Benignová, jež byla za svou kreaci oceněna Zlatým Glóbem a oscarovou nominací, propůjčila postavě Julie všechen svůj rozpustilý šarm (a také charakteristický zvučný smích), díky němuž můžeme s její hrdinkou sympatizovat navzdory jejímu egocentrismu a pozérství. Představitelé ostatních rolí se naopak uměřeně drží v pozadí; ostatně i jejich hrdinové jsou vesměs smířeni s tím, že hrají pouze vedlejší role. Producent a režisér Michael (Jeremy Irons) je své ženě především chápajícím přítelem. Kultivovaný ctitel (Bruce Greenwood) se decentně stáhne ze scény, jakmile hrozí nebezpečí klepů. Garderobiérka Evie (Juliet Stevensonová) o své velitelce očividně ví víc, než ona sama tuší, ale zachovává loajální mlčení. Představitel Juliina milence Toma, Shaun Evans, je snad až příliš bezbarvý, ač v tomto případě možná šlo o tvůrčí záměr. Naproti tomu pozoruhodným objevem je Lucy Punchová, která ztělesnila Juliinu rivalku v lásce i na jevišti, komicky snaživou hvězdičku Avice.
Božská Julie nepřináší nový či překvapivý pohled na téma „divadlo jako svět – svět jako divadlo“ a na rozdíl od již zmíněného Mefista či tematicky příbuzného slavného snímku Garderobiér neskrývá ani hlubokou psychologickou studii. Díky výkonu Annette Beningové však nabízí podmanivou podívanou plnou vitality a (zejména v druhé půli) i humoru.
