Poté, co se jim v Agentovi bez minulosti (The Bourne Identity) uniknout dotěrným agentům, si Jason Bourne (Matt Damon) a Marie (Franka Potente) užívají klidu v zapadlé indické vsi. I tam je ale dokáže vystopovat ruský zabiják Kirill (Karl Urban), který pracuje pro mafiána Gretkova (Karel Roden). Bourne prchá do Itálie, ale tam už jsou na něj připravení Američané. V Berlíně byly totiž na místě vraždy dvou agentů CIA nalezeny Bourneovy otisky a šéfka Pamela Landy (Joan Allen) chce s Bourneovým mýtem konečně skoncovat.Místo, aby utíkal, se Bourne vydává přímo do Berlína, aby se Landyové pokusil dokázat svou nevinu a přitom zůstal nechycen. Přitom stále objevuje i vlastní ztracenou minulost.
Kromě hlavního hrdiny se z minulého dílu vrací starý pard Ward Abbott (Brian Cox), kterého vysoká pozice svádí k vlastním aktivitám, i Bourneova bývalá spolupracovnice Nicky (Julia Stiles).
Oproti prvnímu dílu je Bourne na všechno téměř sám. A jestli se Bourne v prvnímu dílu častokrát divil, je to tentokrát on, kdo diktuje tempo. Ať je v jakkoli zapeklité situaci, dokáže si poradit. Přitom tak činí s důrazem na to, aby dostál pověsti smrtícího zabijáka – překvapivě a originálně. Způsob, jakým se zbavuje italských, mnichovských, či ruských protivníků, je obdivuhodná. Dokonale pak vychází moment známý z upoutávky – zatímco CIA pracně stopuje Bournův telefonát, on se na ně pohodlně dívá ze střechy protějšího domu.
Mýtus je celkově akčnější a syrovější, než Identita. Má na tom zásluhu jak scénář Tonyho Gilroye (psal i Identitu) - Bourne si musí téměř vždy poradit sám, tak Greengrassovo zpracování. Nekašírované záběry Olivera Wooda režisér obléká do stylu, který proslavil v irském dramatu Krvavá neděle: bleskové záběry, ruční kamera, akcent na pohyb v obraze. Skvěle to funguje v orchestraci špionážní akce a při Bourneově vzpomínání, které vyvolávají dojem závrati. Ve střepech přítomnosti i minulosti pak dvojnásobně vystupuje klid, odhodlanost a překvapivost hlavního hrdiny, který ač zabiják, má daleko k tankistickému vzezření Vina Diesela z xXx. Matt Damon zvládá Bourneovu výbušnou povahu bez nejmenšího zaváhání. Je starší a sedřenější, než minule. Je smrtelnější. Je dospělejší.
O něco méně je režisér úspěšný při realizaci dvou honiček – té berlínské a zejména závěrečné moskevské. Potápějí spád svou délkou, ale i tím, že jsou nerafinované a končí přesně tak, jak divák očekává. Nejslabším momentem snímku pak je způsob, kterým Greengrass stahuje Marii z pozice hlavní ženské role. Emoce, kterou tu Greengrass generuje, hraničí s rozčarováním a režisér s motivem v dalším ději už vůbec nepracuje, což je kvůli síle postavy možná škoda.
Coxův Abbott je bezchybný, ale očekávatelný. Landyová Joan Allenové tančí těsně u hraně příliš chtěné emancipace. Zajímavý je Gretkov Karla Rodena (mluví rusky se stejným akcentem, jako anglicky v Hellboyovi). Ačkoli na první pohled vypadá Gretkov nenápadně, postupujícím časem jej herec modeluje do výhružné figury. Velký prostor dostal Urbanův Kirill, který zde však působí jako slabší kopie Colina Farrella. Jako perlička pak zapůsobí Oksana Akinšinovová v epizodní, ale nezapomenutelné roli Ireny Neské.
