Něco vám řeknu. Bydlím v bytě, kde jsou celý den stažené rolety. Otázka není, proč jsou stažené. Otázka je, co to s vámi udělá. Udělá to s vámi to, že nejste schopní vstát. V pokoji panuje příjemné přítmí obvyklé asi tak pro 4 hodinu ranní. A to se pak probudíte a ono je poledne a vám připadá, že na vás někdo ušil boudu, protože čekáte, že bude nanejvýš šest.
A to je důvod proč jsem zaspal několik projekcí. Boormanovo špiónské drama The Tailor Of Panama s Piercem Brosnanem bych ještě vcelku oželel, ale Bamboozled Spika Leeho- to je průšvih. To se vidět prostě MUSÍ. No. Nakonec jsem se ocitl na Late Night Shopping, hořké britské komedii Saula Metzsteina. Hrdiny filmu tvoří partička zhruba pětadvacetiletých nočních zaměstanců různých podniků. Hlavní zápletkou je to, že jeden z nich má slečnu, která pracuje ve dne, a tak se už asi tři týdny nepotkali. Pěkně napsaná, vtipně střižená záležitost o normálních lidech je zatím asi nejvyrovnanějším filmem, který jsem tu viděl.
Večer mi někdo do ruky strčil lístek na Chop Suey, tak jsem šel. Až v kině jsem zjistil, že jde o dokument Bruce Webera o fotografu Peteru Johnsonovi. Jde o poměrně zajímavou koláž, prostřednictvím filmu se člověk může seznámit nejen s Johnsonovou prací, ale zejména s prostředím, které ho formovalo, a o které se on sám zajímal. Škoda jen, že Chop Suey bylo pouštěno z videa- vizuální dojem se tak nutně snižuje...

Mezi dalšími hosty festivalu se objevil Spike Lee, cestu sem má naplánovanou i Emir Kusturica, a to kvůli svému nesoutěžnímu, ale přesto napjatě očekávanému snímku Super 8 Stories By Emir Kusturica. Na tabuli tu ales tojí, že ho smíme jenom fotit, rozhovory režisér neposkytuje. No jo. Ve středu tu má také koncert Blixa Bargeld, tak ještě nevím, kam nakonec půjdu.