Starší anglická spisovatelka detektivních románů Sarah Morton (anglicky vystydlá Charlotte Rampling) trpí autorskou krizí. Její vydavatel John Bosload (Charles Dance) jí nabídne pobyt ve svém jihofrancouzském domě. Sarah tam vyrazí a začne si užívat bezstarostného středozemního pohodlí, ve kterém se jí inspirace vrátí tak jistě, jako slunce na ranní oblohu. Tehdy ale také dorazí Bosloadova dcera Julie (svůdná Ludivine Sagnier), která je ze zřejmých důvodů úplně opačná, než Sarah. Jestli Sarah je upjatá, stydlivá až frigidní, pak Julie každý večer nahodí dvoukilovou fasádu a v noci se nikdy nevrací sama a nikdy s tím samým.Sarah se pracně pokouší dostat do ztraceného pracovního tempa a ještě pracněji se pokouší sblížit s číšníkem Franckem, který posléze přijde na návštěvu… za Julií.
Obecně rozdílné naladění obou žen brzy generuje konflikt, který nezadržitelně eskaluje. Nutno dodat, že polínka do ohně přikládá frigidní Sarah, která popudlivě reaguje na Juliino chování. Dalo by se to interpretovat žárlivostí. To je vlastnost, která v pozdním stádiu filmu několikrát poručí. Sarah se postupně Julií při psaní inspiruje a když najde dívčin deník, tak nelení, tajně přečte a bez diskuse zasadí do románu. Julie na to přijde, ale je zklamaná, spíš než zuřivá. Morální problém autorky Ozon neřeší. Dál sleduje zužující se cestu, na které se Sarah, Julie a Franck musí srazit.
Oproti předchozím 8 ženám si Ozon ve Swimming Pool vystačil s pouhými dvěma svými oblíbenými herečkami- Charlotte Ramplingovou a Ludivine Sagnierovou. Luxusní, opalující se tělo Sagnierové, které Ozon i Sarah sledují s jakýmsi osobním zaujetím, rozehřívá vodu v bazéně na pokojovou teplotu. Anglická odměřenost a ostýchavá rozkoš, které vyzařují z každého gesta Ramplingové zase interiér jihofrancouzské vily účinně ochlazují.
Citlivá režie zkušeného filmaře volí tiché střihy a emoce hereček drží v plážovém tempu. Překonává tak všechna slabá místa a neškodnost scénáře. Swimming Pool připomíná šachovou partii- zajímavé to začne být až když se vyjasní pozice a ve vzduchu visí neviděné. Očekávání se později naplní, i když třeba Juliino dryáčnické zhroucení, či Sarah odhalující se na balkoně zahradníkovi jsou ingredience z hodně levných pokrmů. V závěru snímku dojde k velkému obratu, který vrhne celý snímek do zajímavého světla a poskytuje diváckou satisfakci, nutno však podotknout, že i tento obrat je očekávatelný (snad i proto, že kdyby tam nebyl, šlo by jen o průměrný film, který s Ozonovým talentem nemá co dělat).
