Battle Royale (Batoru rowaiaru) Kinjiho Fukasakua patří k nejprovokativnějším snímkům poslední doby. Na pozadí masakru dospívajících studentů se ovšem režisér věnuje jiným cílům, než aby pouze šokoval různými variacemi dekapitace.
Battle Royale je adaptací románu Takamiho Koshuna. Starý matador Fukasaku (v době natáčení mu bylo 70 let) tu akčním stylem obnažuje a do popředí strká dětské násilí, či iracionální záchvaty ustrašené bohaté civilizace, která požírá sebe samu a ještě z toho má zábavu. Je to ironický a vrcholně skeptický pohled.
Ocitáme se v blízké budoucnosti. Japonská ekonomika zkolabovala a došlo k masivním generačním konfliktům. Vzrůstající násilí mládeže vyřešili dospělí kontroverzním zákonem přezdívaným „BR“ (odtud i název filmu). Třídy dětí gymnaziálního věku jsou podle něho odváženy na pustý ostrov. Tady dostanou mladiství obojky, instrukce, zbraně a 3 dny na to, aby se navzájem povraždili. Vyhrát může jenom jeden. Jeho cenou je návrat zpátky do normální společnosti. Film začíná obrazem, v němž vojenská eskorta přiváží ke shluku nedočkavých novinářů a reportérů vítězku posledního kola „soutěže“ Battle Royale. Drobná zakrvavená dívenka s plyšovým medvídkem v náručí. Ve tváři se jí jako ocas chycené ryby chvěje šílený úšklebek, který dává tušit, že do města právě přibyla masová vražedkyně.
V dalším ději se v hledáčku masomlýnku Battle Royale ocitá devátá třída učitele Kitana (nepřekonatelný Takeshi Kitano), kterého jeden ze studentů stihne při běžné výuce pořezat kapesním nožíkem. Hrdinou filmu je potom férový a zakřiknutý kluk Shuya Nanahara (Tatsuya Fujiwara). Zatímco Kitano si stírá krev, Shuyův otec se v jakési temné předtuše oběsil. Vzápětí třída odjíždí na výlet zakončený řízeným únosem na zmíněný opuštěný ostrov. Kitano třídě vysvětlí situaci, přičemž neváhá chladnokrevně zabít jednoho z neposlušných kluků. Pravidla boje pak dětem ozřejmí mladičká vojačka z obrazovky. Kdyby divákům nevysvětlovala, jak se mají zabíjet, spletli byste si její afektovaný projev s kterýmkoli běžným pořadem pro mladé. Od tohoto momentu konfrontuje Fukasaku diváka a nevinné studenty s realitou BR silou rašple. Aby to neměli všichni ti milí kamarádi tak jednoduché, nasadili k nim organizátoři dva starší kluky, střapatého nemilosrdného zabijáka Kiriyamu (Masanobu Ando) a vojáckého stratéga Kawadu (Taro Yamamoto), který se stane Shuyovým spojencem. Jednu z vedlejších dívčích rolí podává se svou klasickou zarputilostí Chiaki Kuriyama (Kill Bill).
Zabíjení nemá v Battle Royale příliš spektakulární formu. Až na klíčové momenty je to rutinní záležitost – asi jako vyplňovat tiket sazky. Každý ze studentů dostal na začátku jinou zbraň – od útočných přes obranné. Režie ale tyto odlišnost příliš nezviditelňuje. Zatímco studenti v džungli uzavírají partnerství anebo se zákeřně vraždí, v hlavním štábu Kitano baští chipsy a telefonuje domů. Ve tváři má svůj proslavený kamenný výraz, v němž lze číst zlost i soucit zároveň. Závisí to na střihové skladbě a ještě spíš jenom na divákově náladě. Děj se žene kupředu jako odpočítávání vteřin starého roku a Fukasaku má dost prostoru sledovat lidské chování v extrémní situaci. V další rovině leží mediální cirkus a plochý glamour reality show,
protože BR vlastně nic jiného není. Jenom kamery zůstávají až do finále pokrytecky v závětří, aby pak hltaly každou kapku bezpečně zasychající krve. Nakonec potom Battle Royale zachycuje civilizaci zachvácenou panikou a strachem, která přijímá opatření, jež se jednou musí obrátit proti ní samotné.
Jedinou slabinou Battle Royale je občasná ztráta tempa, která vychází z podstaty filmu, kdy autoři kříží akční žánr s hlubším zamyšlením nad stavem společnosti a individua.
