V českých kinech můžeme letos v létě a na podzim vidět hned tři filmové biografie mladých a krásných britských spisovatelek z minulých staletí, jež se s pomocí svého psaní bouřily proti údělu, který jim vybrali rodiče. V červenci se ve filmu Miss Potter představila autorka a ilustrátorka knížek pro děti Beatrix Potterová, v říjnu k nám pro změnu dorazí mladá Jane Austenová ve filmu Vášeň a cit. Od obou literátek se hrdinka filmu Angel liší nejen tím, že její příběh je fiktivní (ostatně, inspirovaly jej osudy romanopiskyně Marie Corelliové). Větší rozdíl spočívá v tom, že zatímco Potterová i Austenová každá po svém utvářely dějiny literatury, Angel Deverellová se realizuje sepisováním literatury v uvozovkách, její doménou jsou kýčovité románky pro ženy.
Ostatně, i její život tak trochu připomíná story z červené knihovny. Protagonistku filmu Angel (Romola Garaiová) sledujeme od jejích středoškolských let, kdy se užírá svým postavením dcerky chudé zelinářky a sní o životě v nedalekém luxusním zámku. Veškerý volný čas tráví tím, že svými fantaziemi o vznešených šlechtičnách, nádherných šatech, kouzelných palácích a osudových láskách horečně popisuje jeden sešit za druhým. Když má popsaných sešitů už celý štos, pošle je do londýnského nakladatelství. Odpověď zaskočí i ji samotnou: nakladatel (Sam Neill) se uvolí její dílko vydat, aniž by v něm změnil jedinou čárku. Vzápětí Angel vidíme už jako uznávanou „spisovatelku“, která si rychle osvojuje hvězdné manýry a díky svým lukrativním honorářům si plní své dívčí sny. Koupí dokonce i onen rozlehlý zámek, u jehož brány kdysi závistivě postávala. A posléze jí do života vstoupí i muž jejích snů, charismatický malíř Esme (Michael Fassbender), který v podkrovním ateliéru zhmotňuje na plátně své pochmurné vize.
Režisér François Ozon (8 žen) si vědomě pohrává s motivy z červené knihovny, jejich přeslazená líbivost však hrdince i divákům postupně zhořkne na jazyku. Esme, přesazený do zlaté klece Angelina zámku, není schopen malovat tak jako předtím. Dostavují se první finanční problémy, vypukne první světová válka a Esme musí narukovat. Ze zákopů se vrátí zmrzačený a duševně zlomený. Angeliny sny se hroutí jeden za druhým, ona ale stále křečovitě drží při životě své iluze a sebeklamy.
Základní problém filmu Angel tkví v tom, že postavu hlavní hrdinky režisér (i její herecká představitelka) pojali se značným ironickým odstupem. Silně akcentovali její odpudivé rysy jako egocentrismus, afektovanost, manipulaci s lidmi a totální neschopnost empatie, takže pro diváky je téměř nemožné s Angel sympatizovat. (Přitom i podobně kontroverzní ženskou postavu egoistické kariéristky je možné pojmout méně jednoznačně, jak předvedla například Reese Witherspoonová ve filmu Jarmark marnosti.) Celý její příběh tak sledujeme jaksi zvnějšku, bez vnitřního souznění, jako satirickou společenskou bajku, jejíž tragický konec je nám víceméně lhostejný.
Daleko citlivěji pojal svou postavu Angelina nakladatele Sam Neill – přestože po většinu času zůstává nenápadně v pozadí, vykreslil působivý portrét muže ve středním věku, který je po celá desetiletí do excentrické spisovatelky tiše platonicky zamilován. Výtečně ho doplnila i Charlotte Ramplingová (známá i z Ozonových filmů Pod pískem a Bazén) v roli jeho manželky Hermiony.
Angel je pozoruhodný film, jehož všechny složky (vedle příběhu a hereckých výkonů také hudba a dekorace) neustále balancují na hraně mezi kýčem a ironizování kýče. Tahle důmyslná hra s žánrovými pravidly si zaslouží uznání, na vytvoření skutečně strhujícího díla ale nestačí.
