Pohádky jsou považované za rodinné stříbro české kinematografie a každá nová musí počítat s tím, že bude srovnávaná s klasikami kalibru Pyšné princezny a Tří oříšků pro Popelku. Málokterý žánr je tak svázán tradicí a málokterý stojí před tak těžkou zkouškou času jako je vánoční televizní program. Fakt, že si komediální pohádka režiséra Jiřího Stracha Anděl Páně s kánonem tohoto žánru nedělá velkou hlavu, patří k jejím kvalitám.
I Anděl Páně byl původně určen pro vánoční vysílání a na plátna se dostal víceméně náhodou. Laciný televizní vzhled však filmu už zůstal a představuje jeho největší nedostatek.
Titulní anděl Petronel v nebi platí za vyhlášeného nešiku. Když nezvládne ani záskok za svatého Petra u nebeské brány, ztratí s ním trpělivost samotný Pán Bůh. Aby se Petronel sám naučil soucitu a neskončil v pekle, putuje na boží příkaz mezi lidi. Má zdánlivě jednoduchý úkol: napravit aspoň jednoho hříšníka. Huráspasitel Petronel (Ivan Trojan) začne obracet k lepšímu ve velkém, ale nadělá víc škody než užitku. Kvůli němu se z mladého hraběte stane žebrák, hrad pro sebe uchvátí chamtivý správce, neméně hamižná klíčnice Francka dostane plnou almaru peněz a hodná, poctivá a do hraběte zamilovaná služka Dorotka skončí ve vězení. Petronel má plné ruce práce, aby dal všechno zase do pořádku.
Pohádka se rozpadá na nebeský vypravěčský rámec a na část pozemskou. Oba segmenty se od sebe liší poetikou a v menší míře i formálně. Scény z nebes se z české pohádkové tradice vymykají nejvýrazněji. Scenáristka Lucie Konášová a v kinech celovečerně debutující režisér Jiří Strach z nebe dělají velmi lidské a současné panoptikum. Postavy svatých obsazují na základě shody jmen (Anna = Anna Geislerová, Veronika = Veronika Žilková) a vyžívají se ve vědoucích narážkách. Malý Ježíšek udělá osušením obličeje do ručníku parafrázi na turínské plátno. Porotkyně soutěže Česko hledá SuperStar Gabriela Osvaldová cepuje nebeský kůr v roli archanděla Gabriela. Samostatnou kapitolu smíchu představuje bonviván a ředitel karlovarského festivalu Jiří Bartoška v roli Pána Boha. Takové nakládání s křesťanskou tradicí sice nepotěší leckterého dobrého katolíka, ale rozhodně se stává základem pro jedny z nejinteligentnějších vtipů v českém filmu za poslední dobu.
Bohužel tomuto typu humoru neporozumí děti, jimž je určené tělo filmu. Zápletka vytvořená z motivů pohádek Boženy Němcové pohání klasickou kostýmní podívanou z prostředí hradů a zámků, i když kostýmy působí poněkud chudě a interiéry až naturalisticky neokázale. Většinu rutinní herecké práce odvádějí Oldřich Navrátil (správce), Josef Somr (rychtář) a Zuzana Stivínová (Francka). Zatím nepříliš známá Zuzana Kajnarová coby Dorotka zůstává pohříchu nevyužitá, protože její postava chudého děvčete se zlatým srdcem a neopodstatněným citem k hraběcímu floutkovi se nechává většinou jen vláčet událostmi. Ivan Trojan má v kůži zmatkáře Petronela dostatek prostoru a daří se mu v něm uplatňovat komediální talent. Ale i jeho role trpí pasivitou: nejdříve pouze realizuje nápady potměšilého čerta Uriáše (vkusně civilní Jiří Dvořák), potom má zas k ruce celý kalendář svatých. Anděl Páně tak vyznívá v tom smyslu, že stačí mít dobré srdce a všechno dobře dopadne.
Po technické stránce se na první pohled jedná o televizní produkci. V reálných pozemských kulisách se laciný vzhled dá snést, ale scény z nebes nebo jiné užité digitální triky by působily chudičce i před deseti lety. Na plátnech kin takové nedostatky vyniknou tím spíš. Anděl Páně se do konkurence velkofilmů v multikinech neměl nikdy dostat. Jeho budoucnost leží v reprízách na obrazovce, kde má šanci stát se menším, ale o to milovanějším kultovním dílkem.
