Britský divadelní herec se začal filmu věnovat až ve svých 42 letech, přesto se mu povedlo zařadit se mezi nejvýznamnější herce současnosti. Je znám především jako přesvědčivý představitel záporných rolí, ale ty tvoří jen malou část jeho rozmanité filmografie.
Narodil se 21. února 1946 v Londýně jako Alan Sidney Patrick Rickman irskovelšským rodičům. Jeho otec zemřel, když bylo Alanovi teprve 8 let a tak on, jeho dva bratři a sestra vyrůstali sami s matkou. Už v mládí se u něj začaly projevovat umělecké sklony, především v oblasti malování a tak není divu, že se rozhodl pro obor grafiky, který vystudoval na Chelsea School of Art Design. Pak jej ale zlákalo divadlo. Hereckou průpravu získal na Royal College of Art, kterou navštěvoval tři roky. Netrvalo dlouho a šestadvacetiletý Rickman se prosadil na divadle, kde jej čekala řada velkých rolí a mnohá ocenění. Z Rickmana se stal uznávaný shakespearovský herec. Jedenáct let exceloval na divadelních prknech, až se dostal také na slavnou Broadway. A právě tam si jej v roce 1988 všiml hollywoodský producent Joel Silver. Do té doby měl Rickman menší zkušenosti pouze z televize, kde o deset let dříve byl k vidění v záznamu divadelního představení Romeo a Julie a posléze v několika miniseriálech.
Joel Silver si uhrančivého Rickmana vybral do akčního snímku Smrtonosná past, obsadil ho do role hlavního padoucha, teroristy Hanse Grubera. Film se stal klasikou žánru (a dočkal se i dvou pokračování) a dvaačtyřicetiletý Rickman se kromě divadla konečně začal věnovat také filmu, kde se prosadil velmi rychle. Hollywood si jej hýčkal, a tak hned následující rok dostal roli po boku Kevina Klinea v kriminální komedii Lednový muž, a po dvou televizních filmech si střihl také westernový žánr v podobě snímku s názvem Quigley u protinožců. Rickman se však neomezoval pouze na Hollywood i ve své domovině natočil několik filmů. V roce 1991 to bylo drama Zavři mé oči, zároveň se spojil s režisérem Anthony Minghellou (jenž později natočil Anglického pacienta) a natočili společně poutavé romantické (a duchařské) drama Opravdově, šíleně, hluboce.
Tentýž rok přišla také hollywoodská velkoprodukce v podobě zpracování známého příběhu Robin Hood: Král zbojníků. Rickman si tu střihl po Hansi Gruberovi ze Smrtonosné pasti dalšího démonického záporáka, tentokrát šerifa z Nottingamu. Do téhle postavy promítl své divadelní zkušenosti a vedle toporného Kevina Costnera se stal jednoznačně nejzajímavější postavou filmu a vysloužil si cenu BAFTA. Plodný rok, ve kterém natočil hned čtyři filmy (kromě výše zmíněných ještě drama Closet Land) vystřídalo několik hubenějších let. Věnoval se opět více divadlu a zahrál si jen ve filmu Tima Robbinse Bob Roberts a dramatu Mesmer.
Rok 1995 pak opět patřil jemu a především několika zajímavým britským snímkům. S Emmou Thompsonovou a Hughem Grantem se sešel ve vynikající adaptaci románu Jane Austenové Rozum a cit, kterou natočil Ang Lee a Thompsonová za ní získala Oscara v kategorii nejlepší adaptovaný scénář. S Grantem si zahrál také v zajímavém dramatu Mikea Newella Neobvyklé dobrodružství. Padesátiletý Rickman byl v druhé polovině devadesátých let na vrcholu své kariéry, neopomíjel však ani divadlo ani televizní tvorbu a v roce 1996 získal hlavní part v televizním dramatu Rasputin. Jeho výkon v roli šíleného mnicha byl strhující a Rickman se dočkal uznání a získal řadu ocenění včetně prestižní ceny Emmy a Zlatého Glóbu. Úspěšný rok pak zakončil výtečným dramatem Neila Jordana Michael Collins, kde ztvárnil jednoho z předních představitelů IRA.
Jakožto zkušený divadelník se však Rickman nespokojil pouze s herectvím a roku 1997 se rozhodl okusit post režiséra, když natočil brilantní drama Zimní host (podle divadelní hry), které Rickman režíroval i na divadle. Poutavý snímek se pyšnil především skvělým výkonem Emmy Thompsonové v hlavní roli a Rickmanovou precizní režií, zaslouženě posbíral spoustu ocenění na různých filmových festivalech. Po několika menších filmech jako byl Judas Kiss nebo Temný přístav se Rickman opět vrátil do Hollywoodu, aby tu ztvárnil jednu ze svých nejstylovějších postav, a to v komedii Galaxy Quest, kde si střihl shakespearovského herce hrajícího ve sci-fi seriálu mimozemšťana. Svou pestrou filmografii obohatil také o svérázný film Kevina Smithe Dogma, kde ztvárnil anděla Metatrona.
To už ale přišel na svět další z výtečných Rickmanových záporáků, a to profesor Snape v úspěšné filmové sérii podle slavných knih Harry Potter a kámen mudrců a Harry Potter a Tajemná komnata. Střihl také pár rolí v komediích, ať už to byl zhrzený kadeřník v Dohola!, manžel Emmy Thompsonové v romantické komedii Láska nebeská, kde se také opět setkal s Hughem Grantem. Účinkuje rovněž ve sci-fi komedii Stopařův průvodce po Galaxii, do níž namluvil depresivního robota Marvina. K těmto nadsazeným úlohám ale přidává i seriozní role - zazářil jako odtažitý Alex v psychologickém dramatu Sněhový dort (2005), objevuje se též v historickém snímku Parfém: Příběh vraha (2006) či v muzikálu Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007). Do sbírky svých dokonalých výkonů přidává i snobského milovníka vína Stevena Spurriera z tragikomedie Víno roku (2008).
Po dvou dílech Harryho Pottera se Rickman objevil i ve třetím (Harry Potter a vězeň z Azkabanu), čtvrtém (Harry Potter a Ohnivý pohár) a samozřejmě i pátém (Harry Potter a Fénixův řád) pokračování populární série. Alan Rickman se pravidelně umísťuje v žebříčcích největších filmových hvězd i nejpřitažlivějších herců, nutno říci, že zcela zaslouženě. Zkušený shakespearovský herec se na filmovém plátně sice poprvé objevil až v pozdním věku, o to více však „ztracený“ čas dohání skvělými výkony v zajímavých filmech. Jeden z nejlepších herců současnosti sbírá ocenění na všech frontách, ať je to televize, film nebo divadlo.
