Jack Gramm (Al Pacino), soudní psycholog a profesor, svědčí proti Jonu Forsterovi (Neal McDonough) a přesvědčí porotu, že si Jon zaslouží trest smrti. V předvečer jeho vykonání někdo zavraždí další ženu stejným způsobem a Jackovi někdo zavolá, že má 88 minut života. Vražda je natolik podobná předcházejícím, že se objeví dvě otázky: Má se exekuce odložit a šetření obnovit? Protože obětí je bývalá Jackova studenka, je i on podezřelý? Byl to jiný vrah a nevinný Jon má zaplatit za Jackovu neschopnost?
Někdo Jackovi připomíná, že jeho svědectví možná nebylo zcela přesné a nezaujaté. Jack hledá problematické lidi, a je jich dost. Náhodná milenka, někteří z jeho studentů, ba i ochranka, pochopitelně Jon a jeho případní pomocníci. Vyšetřovatelé v Seattlu také pátrají, ale jejich prioritou je najít vraha – ať je jím kdokoliv. Gramm má pomocníky: asistentku Kim (Alicia Wittová), bývalou manželku Shelly Barnesovou (Amy Brennemanová) a kamaráda agenta FBI Franka Parkse (William Forsythe).
Gramm běží proti času – dost obvyklý trik (viz komprese v „24 hodin“). Ovšem těch 88 minut mu na cestu přidá množství krásných „dvacítek“, které prostě bez něho nemohou žít. V jedné scéně během ubíhajících minut se Kim snaží zavést debatu na založení rodiny – je tu i nahota, což je zásadně nepravděpodobné. Telefonní rozhovory s odsouzencem čekajícím na popravu jsou evidentně součástí vězeňského života.O nic pravděpodobnější není ani úloha psychologa (pokud někdo spáchal tak strašné zločiny, jedno svědectví asi nestačí).
Gramm ani nikdo jiný není schopen dát dohromady vědomosti, které vrah má... Inu 88 minut je velmi krátká doba na život a přidává na stresu. A čas se stále objevuje jako faktor – o tom to je. Což je pro film dobře, zvědavost proč to tak bylo a kdo to byl se udrží, protože tempo je rychlé – film trvá přesně 88 minut od prvního telefonátu. Hodně nepravděpodobností nám uteče dřív, než máme čas se nad nimi zamyslet. Je tu hodně střílení, výbuchů a žen v nesnázích a s Pacinem. S krasavicemi, adekvátní kamerou a střihem si film najde publikum.
Al Pacino a jeho herectví dává postavě poměrně dost životnosti na to, abychom v ní cítili nějakou lidskost (vzhledem k „materiálu“ je to velmi velký výkon). Ale je těžké čekat na popravu, mluvit v televizi a ještě odvést velký herecký výkon...
