Mezi romantickými komediemi zaujímá 40 let panic podobné místo jako Nesvatbovi, kteří do kin v domovských Spojených státech i u nás nastoupili s předstihem pouhých několika týdnů. Oba filmy infikují tradiční schéma červené knihovny cizorodými „chlapskými“ prvky - cynismem a promiskuitou.
Podobně jako Nesvatbovi stojí i 40 let panic na lákavé základní premise, jejíž potenciál však vystačí jen na polovinu filmu; ten poté musí vzít zavděk žánrovými klišé. Titulnímu hrdinovi je kolem čtyřiceti a dosud nezískal důkladnější sexuální zkušenost. Rané pokusy mu tuto součást lidské existence zošklivily a Andy místo toho nalézá uspokojení ve sbírání komiksů a komiksových figurek. Jeho mládenecký život dále vyplňuje práce ve skladu obchodu s elektronikou. A právě kolegové ze zaměstnání se rozhodnou Andyho situaci i proti jeho vůli změnit. Ale zatímco jejich pokusy spárovat ho s nějakou přiopilou mladicí selhávají, Andy se celkem přirozeně seznámí s pohlednou čtyřicátnicí Trish. Přátelům však neřekne, že se s Trish prozatím dohodli na soužití bez sexu.
Ve 40 let panic je rozdíl mezi „pánskou“ první a „dámskou“ druhou polovinou filmu ještě markantnější než u Nesvatbových. Oba snímky mají v USA přístupnost R, podle níž je diváci pod sedmnáct let nesmějí vidět bez dospělého doprovodu, a oba se pohybují po trajektorii od nezávazného sexu k vážným vztahům. 40 let panic ale vedle ožehavého tématu disponuje i impozantní dávkou vulgarit. Mravní vývoj tu tedy „neohrožují“ ani tak otevřeně erotické scény (těch se ve filmu vyskytuje minimum) jako spíš proud slovních narážek a slangových výrazů spojených se sexem. Nejdřív tento rys člověka zaskočí. Poté mu poslouží jako zajímavá kulturní zkušenost – je známo, že puritánství americké společnosti se projevuje abnormálně pestrým výskytem sexuálně zaměřeného slangu, zatímco v méně prudérních zemích je takové výrazivo chudší. A nakonec tato vulgárnost v kontextu celého filmu překvapivě najde realistické zdůvodnění: alespoň u mužů se sex víc „okecává“, než praktikuje.
Andyho hraje zkušený veterán amerických sitcomů a menších komických rolí Steve Carell (Zprávař: Legenda o Ronu Burgundym, Božský Bruce), pro něhož 40 let panic znamená vstupenku do vyšší komediální ligy. Film je zároveň debutem jiného experta přes sitcomy, režiséra Judda Apatowa. Apatow s Carellem si svůj průlomový titul také napsali a vyprodukovali a jejich minulost spojená s televizními skeči je v něm výrazně znát. Platí to zejména o první polovině, která sestává téměř výhradně z jednorázově vděčných výstupů. Sitcomové rysy však nezapřou ani jednorozměrné postavy, ať už jde o Andyho typizované kamarády nebo o jeho nymfomanskou šéfovou. Jedinou další rolí z masa a kostí je Trish v podání oblíbené herečky nezávislého režiséra Toma Di Cilla Catherine Keenerové. Ta v postavě zranitelné rozvedené ženy vytvořila naprostý protipól ke své striktní vyšetřovatelce z Tlumočnice.
Zatímco první polovina filmu za vulgárnostmi schovává nečekaně trefné pravdy o interakci mužů a žen, druhá část kromě evidentního tahu na velké finále (Trish o Andyho panictví až do konce neví) poskytuje poučení, jejichž banalita je přímo úměrná věku diváků. Sex se v dnešní společnosti zbytečně přeceňuje, buďte ke svým partnerům upřímní a - to leží tvůrcům na srdci nejvíc - sex bez lásky vlastně není nic moc. Ve světle těchto poselství je jen dobře, že tuzemský distributor snížil přístupnost na patnáct let.
