2046 je poslední rok, kdy ještě bude Hongkong mimo úplnou moc kontinentální Číny. 2046 je také číslo hotelového pokoje. Rok, nebo pokoj, 2046 je konečně tajemná stanice, kde se nic nemění. To ale nikdo tak úplně neví, protože se odtamtud nikdo nevrátil – kromě vypravěče. Ten se vrátil, protože se chtěl změnit…
Hlavním hrdinou 2046 je, stejně jako ve Stvořeni pro lásku pan Chow, kterého dává Tony Leung Chiu Wai se sebevědomým teskným výrazem.
Chow se zabývá psaním románu, který se odehrává v roce 2046. Postupem se na hlavní linku navěsí hrdinovy milostné aféry s různými ženami a vyjde najevo, že jeho sci-fi je spíš retro, vzpomínka. Podobně jako v ostatních Wongových filmech, i ve 2046 se hrdina zoufale vydává na cestu, tentokrát nikoli skutečnou, ale spíše mentální, za něčím, co snad kdysi kdesi měl. Pro Chowa je ta touha tak bezvýhradná, že odvrhne dívku Ling (Zhang Ziyi), která ho – na rozdíl od těch ostatních - miluje.
2046 je pokusem vzít Stvořeni pro lásku a místo jednoznačného příběhu zaplnit prostor hlubší intelektuální reflexí. Jenže tam, kde dříve byla improvizace a živelná forma, je dnes přestylizovaná póza a z reflexe je pouze exhibice vlastního ega. Tvůrčí nejistotou postiženému Wongu Kar-Waiovi trvalo 5 let, než 2046 dokončil. Prodlevy měly co dělat s režisérovým perfekcionismem – poté, co vyšly tajně pořízené záběry interiérů hotelu, kde se natáčelo, nechal je Wong Kar-Wai přestavět, jindy zase celý film přestříhal. V případě epidemie SARS v roce 2003 pak štáb odpočíval nedobrovolně.
Při sledování 2046 jsem měl nakonec pocit, že sleduji 3 různé filmy, které spolu bohužel nesouvisí. Oproti Stvořeni pro lásku sedí 2046 na zadku, chybí mu švih a originalita.
Pro milovníky Wonga Kar-Waie je však v režisérově novém snímku mnoho pozoruhodného. Svým způsobem mi 2046 připomíná Příběh Alvina Straighta (The Straight Story) Davida Lynche, kde se extravagantní režisér vybodnul na obcování s nezletilými nočními můrami a film pojal jako svou retrospektivu, či best of. Také Wong ve 2046 mnohokrát s radostí cituje sám sebe, a to od volby herců - Carina Lau se objevila již v A Fei jing juen (Days of Being Wild), Faye Wong hrála v Chungking express (Chong qing sen lin), Tony Leung je Wongovým dvorním hercem – až po jednotlivé motivy: základní hrdinova obsese čísly připomíná památné nakupování ananasových konzerv se stejným datem trvanlivosti z Chungking express.
Signalizovaný konec epochy „svobodného“ Hongkongu by mohl naznačovat tvůrcovu snahu o maximální zdokonalení stylu, který si vyzkoušel v Stvořeni pro lásku, před dalším ze svých možných přerodů. Wangovým novým filmem je konečně dobové drama The Lady from Shanghai s Nicole Kidmanovou v hlavní roli, remake filmu Orsona Wellese z roku 1947.Na druhou stranu, Wongova poslední proměna přišla právě se Stvořeni pro lásku. 2046 i segment z povídkového Erose jsou pak jenom stíny Wongova mistrovského díla, estetická cvičení na pomezí geniality a kýče (něco jako ta ztraceně roztoužená saxofonová linka v Red, Black And Green (Sofa Jazz Mix) od francouzské hiphopové legendy IAM).
Famózní kameraman Christopher Doyle čaruje s umístěním figur do formátu širokoúhlého plátna jako David Copperfield. Pozadí interiérů vykrývají vrásčité struktury povrchů, či velké barevné plochy, vše nasvíceno jako kdyby šlo o fotografii do stylotvorných časopisů.
Šaramantní Tony Leung stylizuje Chowa na známé území, někam mezi Stvořeni pro lásku a Cheun gwong tsa sit (Happy Together).
Hlavní atrakcí obsazení 2046 se tak stávají femmes fatales. Li Gong, Maggie Cheung a Carina Lau se prezentují luxusním zjevem, extravagantními účesy a solidním herectvím. Film ale patří mladé Zhang Ziyi. Ta rozvinula svou krásu i talent k jednomu ze svých nejlepších výkonů vůbec a začíná zářit stejně, jako skutečná Bai Ling.
