V roce 2047 skončí padesátileté období, po které Čína přiznává Hong Kongu uvnitř svých hranic zvláštní status; rok 2046 bude tedy pro jeho obyvatele posledním rokem éry relativních jistot a bezpečí. Pro honkongského režiséra Wong Kar-waie je tento letopočet „místem, kde se nikdy nic nemění“. V jeho nejnovějším snímku je futuristický svět roku 2046 útočištěm pro lidi, kteří více než přítomností či budoucností žijí svými vzpomínkami.
Ze všech nejvíce to platí o hlavním hrdinovi, námezdním žurnalistovi jménem Chow (Tony Leung Chiu Wai). S ním se diváci setkali již v Kar-waiově předchozím snímku Stvořeni pro lásku (2000), tklivém příběhu nenaplněné lásky dvou sousedů z Hong Kongu v 60. letech. Ve filmu 2046 je Chow o pár let starší a nenapravitelně poznamenaný ztrátou milované bytosti. Svou bolest skrývá pod maskou neukotveného sukničkáře, který se načas usadí v laciném hongkongském hotýlku. Jeho pokoj bezprostředně sousedí s pokojem č. 2046, dějištěm série milostných ztroskotání. Nejprve je zde z žárlivosti zavražděna dáma z polosvěta, poté tu provozuje svou živnost krásná prostitutka. Dcera majitele hotelu zase vede zoufalé dialogy sama se sebou z lásky k japonskému milenci, o kterém její otec nechce ani slyšet….
Stvořeni pro lásku svou prostotou a průzračností připomínalo vybroušený drahokam, 2046 je do jisté míry jeho opakem. Obrazy jednotlivých milostných příběhů se střídají zdánlivě nahodile, bez ohledu na chronologii, podobně jako se v lidské mysli střídají vzpomínky. Příběh se vylévá z břehů tradičního vyprávění a meandrovitě se stáčí kolem tří víceméně nenaplněných a víceméně nešťastných lásek, jejichž mužských hrdinou je vždy Chow. Ten nejprve naváže nezávazný vztah s krásnou Bai (Zhang Ziyi), ale odmítne její snahy o větší sblížení. Poté je přitahován nevinnou krásou hoteliérovy dcery Jing Wen (Faye Wong), nakonec však odolá pokušení a naopak jí napomůže k setkání s vytouženým Japoncem. Posléze se ve vzpomínkách vrací ke své šanghajské romanci s hazardní hráčkou Su, řečenou Černý pavouk (Li Gong). Všechny tři příběhy mají společného jmenovatele: Chow nemůže své protějšky milovat bez zábran, protože je stále příliš připoután ke vzpomínkám na minulost. (A můžeme se domýšlet, že onou osudovou ženou jeho minulosti je právě Su Li Zhen, protagonistka filmu Stvořeni pro lásku.)
Metaforickou paralelu k těmto třem epizodám tvoří obrazy z Chowova postupně vznikajícího románu 2046. Jeho dějištěm je vlak, putující v čase z roku 2046, a stylizovaný do podoby „futuristického retra“; jeho sály připomínají interiéry vesmírných lodí ze science fiction šedesátých let. Jediným cestujícím ve vlaku je hlavní hrdina, jenž se během cesty navzdory varování zamiluje do krásné androidky.
Wong Kar-wai na filmu opět spolupracoval s australským kameramanem Christopherem Doylem, který se podílel i na Stvořených pro lásku. Společně dodali snímku jedinečný vizuální styl, klaustrofobicky uzavřených do stísněných pokojů a chodeb hongkongského hotýlku. V jeho nevábných zdech nám tvůrci dávají pocítit intimitu, kterou všichni jeho obyvatelé volky nevolky musejí sdílet: jediný telefon je na chodbě, každá návštěva musí projít koridorem zvědavých pohledů a skrze tenké stěny je slyšet každé slovo či vzdech.
Přesto výsledným dojmem není upocený realismus, nýbrž tklivá melancholie. Wong Kar-Wai jako snad žádný jiný filmový tvůrce dokáže starobylé téma zlomených srdcí podat bez ironie, ale také bez melodramatičnosti a sladkobolné sentimentality. V jeho filmu se nevzhledné interiéry a laciné předměty skládají v neobyčejnou vizuální poezii a za všedními slovy se odehrávají tichá milostná dramata
