Legendární epická podívaná je i dnes považována za symbol zlaté hollywoodské éry. Přesto ho žebříček Amerického filmového institutu odsunul před dvěma lety až na šesté místo. I tak je první barevný snímek, který dostal zlatou sošku za nejlepší film podle časopisu Forbes nejvýpravnějším filmem v historii. Jeho tržby dosáhly při zohlednění inflace téměř jedné a půl miliardy dolarů (zhruba 25 miliard korun).

Čtyřhodinovou epopej z období americké občanské války natočil režisér Victor Flemming podle románu americké spisovatelky Margareth Mitchellové, která příběh dokončila v roce 1936 po osmi letech psaní. Už v následujícím roce za něj dostala Pulitzerovu cenu a román se stal jednou z nejprodávanější knih vůbec (30 milionů výtisků). Zejména mužská část kritické obce ho ale označila za literárně průměrný a pouhou "hloupou" zábavu. Filmová práva na příběh prozíravě zakoupil už v době jeho vydání producent David Selznick. S natáčením se začalo o dva roky později.

Největším oříškem bylo obsazení hlavní hrdinky, tvrdohlavé Scarlett O'Harové. Na konkurz dorazilo 1400 hereček, hrát vrto zdroj: tisková zpráva šivou Scarlett prý toužila i slavná Katherine Hepburnová. Volba ale nakonec padla na anglickou krásku Vivien Leighovou, která podle Selznicka nejvíce odpovídala první větě z románu: "Scarlett O’Harová nebyla krásná, ale muži si toho zřídka bývali vědomi". Naopak od počátku byl jasný mužský hlavní hrdina: idol ženských srdcí Clark Gable.

Pro oba herce znamenal film obrovský úspěch, Leighová, do té doby v Americe neznámá, za roli obdržela Oscara. Přestože poté vytvořila řadu dalších divadelních i filmových rolí, žádná už jí nepřinesla takový ohlas. Manželka slavného Laurence Oliviera podlehla v 53 letech tuberkulóze. Ani charismatického Rheta Butlera už žádná další Gableova role nepředčila. I on zemřel předčasně, v 59 letech na infarkt.

Kvalitní herecké výkony jsou asi tím jediným, na čem se kritika spektáklu shodne. Podle mnohých si snímek titul nejslavnějšího filmu nezaslouží, je to prý jen jeden obrovský vizuální kýč či přeceňovaný škvár. Často napadána je i "vražedná" čtyřhodinová délka filmu.

Jižanská romance ale přitáhla davy diváků a stala se jedním z nejziskovějších filmů v dějinách. Jeho premiéra v Atlantě roku 1939, na kterou tehdejší guvernér města vyhlásil státní dovolenou, byla tři dny trvající slavností. I americký exprezident James Carter, pocházející z jižanské Georgie, se nechal slyšet, že premiéra filmu byla největší událostí amerického Jihu, kterou v průběhu života zažil.

Přes veškerou slávu se premiéra neobešla bez skandálu. Hattie McDanielové, která za svou roli Scarlettiny chůvy obdržela jako první herečka černé pleti Oscara, se nemohla (stejně jako ostatní černí herci) premiéry zúčastnit. Podle zákona o rasové segregaci by totiž nemohla sedět vedle svých bílých kolegů. Clark Gable chtěl na protest proti tomuto opatření premiéru bojkotovat, McDanielová ho prý ale přesvědčila, aby šel. Jihu proti severu často vytýkali, že se na události dané doby díval pouze z pohledu "bílého" Jižana a otázku otroctví z velké části ignoroval.

V Československu se diváci legendární romance dočkali až o více než 50 let později, v lednu 1992, kdy byl technicky zrekonstruovaný film uveden v tehdejším Paláci kultury. Po Praze putovala jediná kopie, kterou měl Lucernafilm k dispozici, i do dalších měst.

Veleúspěšný film však nebyl jedinou adaptací slavného románu. V roce 1972 byl na londýnském West Endu uveden muzikál Scarlett. Další muzikálová verze se v Londýně objevila loni. A muzikál na stejné motivy vznikl také v sedmdesátých letech v Japonsku.

Hned dvou pokračování se údajně na žádost dědiců dočkal samotný román. V roce 1991 vyšel dvoudílný příběh s názvem Scarlett, jehož autorkou je Američanka Alexandra Ripleyová. Pokračování u kritiků propadlo s tím, že prý šlo o "kulturní kanibalismus". Dva roky starý výtvor dalšího amerického spisovatele Donalda McCaiga nazvaný Lidé Rhetta Butlera jeden kritik označil za "blábol, ze kterého se musí Mitchellová obracet v hrobě". Obě pokračování vyšla i v češtině. Mitchellová sama však nikdy pokračování knihy psát nechtěla.