"I když chápu přirozenou tendenci v zájmu dramatičnosti věci zveličovat, vyskytuje-li se to v jedné scéně za druhou, je to víc než snesu," prohlásil Perkowitz.
Podle Perkowitze by mělo být stanoveno pravidlo, že každý snímek smí v zájmu děje obsahovat pouze jeden zásadní vědecký nesmysl. Zcela zakázány by pak měly být vnitřní rozpory - tedy porušování vědeckých zákonitostí definovaných v předchozích scénách.
S Perkowitzem souhlasí i další členové vědecké obce. Ve snaze zdůraznit hrozbu blížící se zkázy filmaři často ignorují realitu, jako například čas, říká David Kirby, který přednáší vědeckou komunikaci na Viktoriině manchesterské univerzitě. Koneckonců kdyby asteroid v Armageddonu byl spatřen několik let předtím, než hrozila jeho srážka se Zemí, příběh by postrádal napětí, dodává.
Kirby rovněž poukazuje na to, že filmy se často zaměřují na aktuální vědecká témata jako genetické inženýrství, ekologii, šíření epidemií či konec světa a že v tomto ohledu mohou nebezpečně formovat názory diváků. Proto podle něj nelze tvrdit, že pravidla platící ve vědeckých laboratořích nemají v kinosálech místo.
Evoluční biolog Steven Le Comber z Londýnské univerzity nicméně říká, že vědci nemusejí být nutně špatnými společníky pro návštěvu kina, i když vědeckých chyb ve filmech, zvlášť když jsou z jeho oboru, si všímá. "Pokud je to dostatečně dobrý film, ať v tom klidně pokračují. Vědu ničí špatná věda, ne špatné filmy," soudí.
Největší provinilci jsou podle vědců:
1)Útok z hlubin (1999)
Děj: V tomto snímku tým vědců hledá lék na Alzheimerovu chorobu s využitím proteinu obsaženého v mozku žraloků. Pro získání většího množství proteinu je vytvořen nový druh superinteligentních žraloků - větší inteligence rovná se větší mozek -, kteří následně zaútočí na podmořskou laboratoř vědců.
Nejhloupější scéna z vědeckého hlediska: Vědec zabodne injekční stříkačku přímo do mozku žraloka, získá několik buněk, dá je pod mikroskop a sleduje, jak dorůstají... za pomoci počítačově vytvářeného jiskření. "Když mluvíme o výbojích neuronů, nejde o žádné skutečné záblesky," podotýká Le Comber.
2)Šestý den (2000)
Děj: V roce 2005 se bývalý pilot bojové helikoptéry (Arnold Schwarzenegger) vrací na své narozeniny domů a zjišťuje, že ho mezitím doma nahradil jeho klon. Ten byl vytvořen bez jeho vědomí s využitím jeho krevního a paměťového vzorku.
Nejhloupější scéna z vědeckého hlediska: Samo klonování živých organismů je dostatečně složité, expertovi stojícímu za zmíněným ilegálním klonem se ale podařila i světová premiéra naklonováním mrtvé osoby (vlastní manželky). Perkowitz poznamenává, že toto romantické gesto mu poněkud nahání husí kůži, především mu ale vadí z vědeckého hlediska. Může vést lidi k přesvědčení, že mohou zemřít a díky odebrané DNA být naklonováni. Ve skutečnosti je DNA křehká a po smrti se rychle rozpadá.
3) Jádro (2003)
Děj: Když se rozžhavené jádro matičky Země přestane z neznámých důvodů otáčet, musí se do nitra planety vydat tým vědců a odpálit tam vodíkovou bombu, která jádro znovu aktivuje. Na úspěchu expedice spočívá osud lidstva.
Nejhloupější scéna z vědeckého hlediska: Když posádka dosáhne středu Země a vystoupí ze své speciální rakety, její vůdce je jen lehce zpocený. Ve skutečnosti ale každý, kdo by se ocitl v blízkosti zemského jádra, by s se okamžitě vypařil, říká Perkowitz.
