Z Roberta Eggerse se vyklubal režisér, u nějž si můžete být jisti tím, že jeho filmy nebudou vizuálně ani stylově nudné. Na Vánoce (u nás „až“ 7. ledna) do kin uvede svůj nejčerstvější snímek, syrový středověký horor Wervulf, který je, nepřekvapivě, o vlkodlacích. Ve všech svých dosavadních snímcích nezapřel své kořeny z divadelní režie a stejně tak nikdy úplně neopustil kontext dobového hororu, byť třeba Seveřan měl k němu nejdál.
Upoutávka na Werwulfa naznačuje, jakým směrem se tentokrát chce vydat. Zatímco Nosferatu se vztahoval k filmovým gotickým románům z viktoriánské éry, Werwulf hodně evokuje snímky z produkce Hammer Horrors, jen si odečtěte puritánské lovce čarodějnic apod. Ostatně, atmosférou mi upoutávka na vlkodlačí tragédii nejvíc připomíná právě Eggersovu prvotinu Čarodějnice, kterou objevil současnou hvězdu Anyu Taylor-Joy a naplno využil prostředí puritánských kolonizátorů, kteří narazí na neprobádanou, tajemnou Ameriku a její divočinu.
Werwulf bude vyprávět příběh muže prokletého lykantropií, který představuje hrozbu pro malou vesnici v Anglii 13. století. Svou roli tu sehrávají víra, tmářství a především pak unikátní audiovizuální styl, kterým Eggers vždy dokáže učarovat. Na scénáři se s ním opět podílel Islanďan Sjón, s nímž pracoval už na Seveřanovi. V hlavní roli se objeví Aaron Taylor-Johnson a jak už je u Eggerse zvykem, vrací se jeho milovaní Willem Dafoe a Ralph Ineson a z předchozího Nosferatu Lily-Rose Depp. Popravdě, už aby tu Werwulf byl a je trochu škoda, že česká distribuce (z finančního hlediska asi zcela správně) odmítla film poslat do povánočního veselí.
