Některé hororové příběhy zkrátka odmítají zestárnout. Carrie Whiteová patří mezi postavy, které se do kolektivní paměti zapsaly tak hluboko, že k jejich návratu stačí několik obrazů: osamělá dívka na okraji kolektivu, fanatická matka, probouzející se telekineze a samozřejmě školní ples, na němž se ponížení promění v katastrofu. Na podzim se Carrie vrátí znovu, tentokrát ovšem nikoli jako další celovečerní film, nýbrž jako osmidílná minisérie pro Prime Video. Za novou adaptací stojí Mike Flanagan, jeden z nejvýraznějších současných tvůrců televizního hororu, a právě jeho účast dává dalšímu návratu ke Kingově prvotině mimořádně zajímavý náboj.
Flanagan má se Stephenem Kingem dlouhou a vesměs šťastnou historii. Natočil Geraldovu hru, Doktora Spánka i Život Chucka a opakovaně ukázal, že autora nevnímá jen jako dodavatele děsivých námětů. Zajímají ho především lidé, jejich trauma, rodiny a způsob, jakým se nadpřirozeno vplétá do obyčejného neštěstí. Carrie je proto látka, která mu sedí téměř dokonale. Kingův román totiž nikdy nebyl pouze příběhem o dívce schopné pohybovat předměty silou vůle. Je hlavně tragédií dítěte drceného mezi náboženským fanatismem doma a bezcitností spolužáků ve škole.
Do titulní role byla obsazena Summer H. Howell, zatímco její matku Margaret ztvární Samantha Sloyan, kterou fanoušci Flanaganovy tvorby dobře znají například z Půlnočního klubu nebo Půlnoční mše. Dále se objeví Siena Agudong jako Sue Snell, Alison Thornton coby Chris Hargensen, Joel Oulette jako Tommy Ross, Amber Midthunder v roli učitelky Rity Desjardin a Matthew Lillard jako ředitel Grayle. Flanagan tak znovu kombinuje své osvědčené spolupracovníky s mladšími tvářemi, které mají nést nejcitlivější část příběhu.
Sissy Spacek jako Carrie, 1976
zdroj:
Profimedia.cz
Carrie pro dobu sociálních sítí
Největší otázkou samozřejmě není, zda nový projekt dokáže zopakovat slavné momenty, ale zda dokáže vysvětlit, proč Carrie potřebujeme znovu právě teď. Odpověď tvůrců je zřejmá už ze základní premisy. Nová verze přesouvá příběh do současnosti a počítá s prostředím sociálních sítí, virálního ponižování a kyberšikany. To je změna, která může působit prvoplánově, zároveň ale přirozeně rozvíjí téma, které bylo v Carrie přítomné od začátku: strach z toho, že se váš nejhorší okamžik odehraje před publikem.
V sedmdesátých letech stačila tělocvična plná spolužáků. V roce 2026 může jediný záznam ponížení během několika minut vidět celá škola, město a nakonec i statisíce cizích lidí. Pro příběh dospívající dívky, která nemá bezpečí doma ani mezi vrstevníky, je takové prostředí skoro děsivě logické. Pokud Flanagan využije modernizaci k prohloubení Carrieina zoufalství místo pouhého přidávání telefonů do známých scén, může vzniknout adaptace, která nebude s klasikou soupeřit, ale povede s ní rozhovor.
Carrie 2: Zuřivost
zdroj:
Profimedia.cz
Osmidílný formát navíc nabízí luxus, který žádný předchozí film neměl. Kingův román je vystavěný nejen kolem Carrie, ale také kolem celé komunity a následků tragédie. Seriál může věnovat více času Sue, Chris, Tommymu, škole i Margaret a ukázat mechanismus, kterým drobné projevy krutosti postupně skládají katastrofu. Právě tady může Flanaganova záliba v pomalém budování postav fungovat nejlépe. Ples totiž nebude děsivější proto, že uvidíme více ohně nebo krve, ale proto, že budeme důkladně znát lidi, kteří do tělocvičny vstoupí.
Od De Palmy k nové generaci
Každá nová Carrie ovšem musí žít ve stínu filmu Briana De Palmy z roku 1976. Sissy Spacek v něm vytvořila dodnes ikonickou podobu titulní hrdinky a Piper Laurie proměnila Margaret Whiteovou v jednu z nejděsivějších matek filmového hororu. De Palma spojil melodrama, teenagerskou krutost a téměř operní násilí do filmu, jehož závěrečný ples patří k obrazům, které poznají i diváci, kteří snímek nikdy celý neviděli. Není náhoda, že právě tato adaptace se stala měřítkem pro všechny následující.
Hollywood se přesto k látce vracel. V roce 1999 vzniklo pokračování Carrie 2: Zuřivost s Emily Bergl, které představilo jinou telekineticky nadanou dívku a do příběhu vrátilo Sue Snell v podání Amy Irving. Film se snažil převést princip Carrie do prostředí konce devadesátých let, ale statusu originálu se ani nepřiblížil.
Chloë Grace Moretz jako Carrie, 2013
zdroj:
Profimedia.cz
V roce 2002 následovala televizní Carrie režiséra Davida Carsona s Angelou Bettis a Patricií Clarkson. Tato verze se v některých ohledech pokoušela držet Kingovy knihy těsněji, zároveň však výrazně změnila závěr. O jedenáct let později přišla další kinová adaptace Kimberly Peirce, v níž Carrie hrála Chloë Grace Moretz a Margaret Julianne Moore. Technicky modernější a herecky výrazná verze znovu připomněla, že samotná věrnost známým scénám nestačí, když publikum jejich rytmus dávno zná.
Právě proto je Flanaganova minisérie možná nejzajímavějším pokusem od De Palmy. Nemusí znovu natočit stejný film lépe. Má prostor vrátit se ke Kingově románu, vytáhnout z něj vedlejší perspektivy a přitom příběh zasadit do světa, kde je veřejné ponížení rychlejší, trvalejší a prakticky neuniknutelné. Flanagan navíc naznačuje, že ani fanoušci přesvědčení, že vědí, kam Carrie směřuje, by si neměli být výsledkem příliš jistí.
Letos navíc návrat přichází v symbolickou chvíli. De Palmova Carrie slaví padesát let od premiéry, takže nová verze nevstupuje jen do dlouhé řady kingovských adaptací, ale přímo vedle hororového monumentu. Pro fanoušky bude fascinující sledovat, které motivy Flanagan zachová, které rozvine a kde se rozhodne překvapit. Už samotný seriálový formát slibuje, že se nemusí hnát od první šikany k nevyhnutelné maturitní katastrofě.
Důležitý bude také vztah Carrie a Margaret. Ve všech předchozích verzích představoval skutečné srdce příběhu, protože domácí teror je pro Carrie stejně ničivý jako školní posměch. Samantha Sloyan má přitom s Flanaganovým typem intenzivních, nábožensky zabarvených postav zkušenosti, takže právě jejich společné scény mohou rozhodnout, zda nová Carrie získá vlastní tvář. A právě tam může novinka nejsilněji zasáhnout zkušené fanoušky.
To je pro novou adaptaci možná největší příslib. Carrie nepotřebuje další kopii krvavých šatů, převrácených stolů a vyděšeného sálu. Potřebuje důvod, proč její tragédii prožít znovu. Pokud se podaří spojit Kingovu bolestnou citlivost k outsiderům s Flanaganovým talentem pro emocionální horor, může z říjnové premiéry vzniknout víc než další položka v dlouhém seznamu předělávek.
Carrie se na obrazovky vrátí 7. října a tentokrát dostane osm hodin prostoru, aby nás přesvědčila, že za zavřenými dveřmi tělocvičny stále čeká něco, čeho bychom se měli bát. Padesát let po De Palmově filmu už dobře víme, jak dopadne ples. Největší napětí proto spočívá v jiné otázce: dokáže nás Mike Flanagan přimět, abychom si znovu přáli, aby tentokrát skutečně dopadl jinak?
