Kvality značky se postupně rozmělnily v ne úplně povedených pokračováních, ale na důležitosti prvního filmu se nic nemění. Když pak v roce 2015 natočil Colin Trevorrow první Jurský svět, což měl být napůl reboot a napůl pokračování po letech, dopadlo to k překvapení mnohých opět obřím úspěchem.
Částečně za to mohl samozřejmě fakt, že šlo o poctivý a zábavný blockbuster, hlavně se však povedlo dostat do kin jak diváky, kteří si jako malí nebo mladí užili Spielbergovu klasiku, tak i jejich potomky. Dvě generace nadšenců do dinosaurů, dobrodružství, nebo ideálně do obojího. Jenže dvojka s novým režisérem a přístupem sice peníze vydělala, ale kvality šly dolů. Závěr trilogie, k němuž se vrátil i Trevorrow, tak měl co napravovat a tvůrci slibovali velké věci. Jenže známe to. Sliby chyby.
zdroj:
Foto: Universal
Jurský svět: Nadvláda začíná pár let po minulém filmu, kdy se dinosauři dostali mezi lidi. Po širých pláních se vedle mustangů prohánějí pravěcí ještěři, v lese lze narazit na divočáky i velociraptory a sem tam se objeví i T-Rex. Lidi se pořád učí žít vedle staronových obyvatel planety, naneštěstí to nejde úplně snadno.
A teď se navíc objevila hrozba ekologické katastrofy, když Zemi začaly ohrožovat pravěké kobylky likvidující obilí. A evidentně se neobjevily jen tak. Hrdinové, kteří by se rádi drželi dál od všech problémů (a mají k tomu dost dobrý důvod), se tak musí vrátit do akce, ale nebudou na to sami.
Krom krotitele raptorů Owena a bývalé manažerky Jurského světa Claire se po stopách pravěké hrozby vydávají i Alan Grant a Ellie Sattler, hrdinové Jurského parku. Dvě generace hrdinů a specialistů na dinosaury jsou to jediné, co stojí mezi záchranou světa, nebo jeho záhubou…
zdroj:
Foto: Universal
Uzavírat velkolepé a epické příběhy není žádná sranda, pokud to chce člověk udělat dobře. A Colin Trevorrow nejspíš i chtěl, jenže to úplně nezvládl. Největší problém třetího Jurského světa tkví v tom, že krom hrdinů z vlastní série se pokouší sázet ještě víc na nostalgii a dává prostor i veteránům. Grant a Sattler, respektive Sam Neill a Laura Dern, jsou super, stejně jako navrátilec Jeff Goldblum, jenže vedle nich se tvůrci pokouší vrátit na scénu spoustu vedlejších postav z prvního a druhého Jurského světa a představují i nové a výsledek je, že tu máme dohromady nějakých dvanáct hrdinů, kterým je potřeba se věnovat.
Každému dát šanci zazářit, trošku ho představit, nakousnout nějaké trauma nebo alespoň základní charakterové rysy, ať víme, jestli mu/jí fandit, nebo doufat, že skončí v tlamě tyranosaura. Všichni hrdinové jsou navíc většinu času rozlezlí po různých místech a lokacích a nakonec to vypadá tak, že Trevorrow se pokouší dát každému alespoň trošku prostoru (což není výtka), ale je toho tolik, že nikomu nedá šanci předvést něco skutečně zajímavého a jde jen o to dostat většinu hrdinů na jedno místo a pak je zachránit.
Scenáristicky jde skutečně o hodně odfláklou a ve výsledku nudnou podívanou, protože jsme nuceni trávit spoustu času s hrdiny, kteří buď nemají čas a prostor dělat zajímavé věci, nebo nejsou zajímaví sami o sobě. Snaha pokrýt všechno a všechny navíc vede k tomu, že Trevorrow fláká to podstatné – Jurský svět má samozřejmě spousty (možná až moc) dinosaurů, skvělé triky a pár povedených scén, ale ta první skutečně zábavná a strhující je až někdy v půlce na Maltě.
zdroj: Cinemart
Chybí velkolepost, chybí parádní blockbusterová akce z prvního filmu, kdy davy lidí utíkaly před splašenými monstry. Chybí napětí, chybí až na pár výjimek nápaditá akce a ke konci jsem měl pocit, že dostávám jednu krátkou scénu pokaždé s novým dinosaurem a pokaždé v nové lokaci (tunely, led, bažina, les). Reálně ovšem není žádná z nich zajímavá, protože tvůrci od ní chtějí co nejdřív utéct, aby se zase mohli věnovat jiné postavě na jiném místě a hnát se… k čemu vlastně?
Jurský svět: Nadvláda má sice dvě a půl hodiny, ale velmi obtížně se v něm hledá scéna, která by skutečně nadchla. Místo toho je tu očividná snaha narvat sem co nejvíc dinosaurů, co nejvíc hrdinů, co nejvíc nostalgie a doufat, že to diváky bude bavit.
Druhý díl se rozhodl jít trochu jinou cestou než na jistotu hrající jednička a nevyplatilo se mu to. Zpětně však musím říct, že tu snahu o něco nového – jakkoliv nepovedenou – rozhodně oceňuji víc než tuhle trikově velkolepou, ale uvnitř prázdnou a nezajímavou podívanou.
