Šestnáct let se zdálo, že něco takového neuvidíme. Liam Gallagher s rukama za zády před mikrofonem, Noel Gallagher o pár metrů dál s kytarou a před nimi desetitisíce lidí, kteří zpívají každé slovo. Oasis byli dlouhá léta kapelou, o níž se mluvilo převážně v minulém čase. Pak ale přišel rok 2025 a jeden z největších návratů v moderní hudební historii. Teď dostává návrat rozhádaných bratrů Gallagherových vlastní film.
Dokument Oasis: Don't Look Back In Anger vstoupí do českých kin 10. září a nebude jen sestřihem největších okamžiků turné Live '25. Dvouhodinový snímek režisérů Dylana Southerna a Willa Lovelace se dostal do zákulisí reunionu, k prvním společným zkouškám, do útrob vyprodaných stadionů a především do blízkosti Liama a Noela Gallagherových v okamžiku, kdy se pokoušeli napravit jeden z nejslavnějších sourozeneckých vztahů v dějinách rockové hudby.
Na projektu se navíc podílel Steven Knight, tvůrce seriálu Peaky Blinders. Film už začátkem září zamířil na festival v Benátkách, kam společně dorazili také oba Gallagherové. Ještě před několika lety by podobný obrázek působil skoro jako fotomontáž.
Bratři Gallagherové na premiéře svého filmu v Londýně
zdroj:
Profimedia.cz
Od manchesterských klubů až ke Knebworthu
Oasis přitom vždycky byli víc než pouze Liam a Noel. Jenže bez jejich komplikovaného vztahu by příběh kapely patrně nikdy nebyl tak fascinující.
Kořeny skupiny sahají do Manchesteru počátku devadesátých let a kapely The Rain, do níž nastoupil Liam Gallagher. Po změně názvu na Oasis se přidal také jeho starší bratr Noel, který se právě vrátil z cest jako technik Inspiral Carpets. Noel přišel s jasnou představou, že pokud má kapela někam dojít, bude potřebovat disciplínu, ambice a hlavně pořádné skladby. A ty měl.
První singl Supersonic dorazil na jaře 1994 a během několika měsíců následovalo debutové album Definitely Maybe. Oasis najednou zněli přesně tak, jak se měla mladá britská rocková kapela poloviny devadesátých let cítit: sebevědomě, drzě a nezničitelně. Rock'n'Roll Star, Live Forever, Cigarettes & Alcohol nebo Slide Away nebyly skladby kapely, která by se chtěla postupně propracovat k úspěchu. Oasis působili, jako by od první chvíle počítali s tím, že jim svět patří.
O rok později vyšlo (What's the Story) Morning Glory? a z populární britské skupiny se stal globální fenomén. Wonderwall, Champagne Supernova, Some Might Say a samozřejmě Don't Look Back in Anger se proměnily v generační hymny. Vrcholem byly dva koncerty v Knebworthu v srpnu 1996, na které dorazilo přibližně čtvrt milionu lidí. O vstupenky přitom podle dobových údajů projevil zájem mnohonásobně větší počet fanoušků.
Byla to chvíle, kdy Oasis stáli prakticky na vrcholu světa.
Jenže společně s úspěchem rostly i problémy. Liam a Noel nikdy nepůsobili jako uhlazené popové hvězdy, které by své spory řešily za zavřenými dveřmi. Hádali se veřejně, rušili koncerty, uráželi se v rozhovorech a střídavě z kapely odcházeli. Jejich výbušný vztah se stal skoro stejně slavný jako hudba samotná.
Oasis přesto pokračovali. Be Here Now, Standing on the Shoulder of Giants, Heathen Chemistry, Don't Believe the Truth a Dig Out Your Soul možná nikdy úplně nezopakovaly kulturní explozi prvních dvou alb, ale kapela si zachovala obrovské publikum a dokázala vyprodávat stadiony dlouho poté, co britpop přestal být módním slovem.
Definitivní exploze přišla v srpnu 2009 v Paříži. Krátce před vystoupením na festivalu Rock en Seine došlo v zákulisí k další hádce mezi bratry. Koncert byl zrušen a Noel oznámil svůj odchod. Tentokrát už nebylo žádné usmíření po několika dnech.
O koncerty byl velký zájem
zdroj:
Profimedia.cz
Následujících patnáct let si oba vybudovali vlastní kariéry. Noel založil Noel Gallagher's High Flying Birds, zatímco Liam po krátké éře Beady Eye úspěšně odstartoval sólovou dráhu. Staré rány se však nezahojily. Bratři si prostřednictvím médií a sociálních sítí posílali jednu jedovatější poznámku za druhou a otázka reunionu se opakovala tak často, až se z ní stal hudební ekvivalent nekonečného čekání na pokračování oblíbeného filmu. A potom se nemožné opravdu stalo.
Live '25 nebyla nostalgie. Byl to návrat Oasis
V srpnu 2024 Oasis oznámili, že se Liam a Noel znovu postaví na jedno pódium. Reakce byla okamžitá. Fanoušci se vrhli po vstupenkách a původně plánované koncerty postupně přerostly v obrovské světové turné Live '25.
První vystoupení se odehrálo v červenci 2025 v Cardiffu. Následoval Manchester, londýnské Wembley, Edinburgh, Dublin a poté Severní Amerika, Mexiko, Asie, Austrálie a Jižní Amerika. Poslední koncert se uskutečnil 23. listopadu v brazilském São Paulu. Dohromady šlo o jednačtyřicet vystoupení a miliony fanoušků, kteří dostali příležitost vidět kapelu, s jejímž návratem už velká část z nich přestala počítat.
Právě tento návrat zachycuje Don't Look Back In Anger.
Děti obou bratrů na premiéře
zdroj:
Profimedia.cz
Tvůrci se nezaměřují jen na koncertní spektákl. Kamery byly přítomné už během zkoušek, kdy spolu Gallagherové teprve hledali způsob, jak po letech znovu fungovat. Film zachycuje počáteční odstup, drobná gesta i postupné oteplování vztahu. Noel například ve snímku přiznává, že děti obou bratrů se před reunionem prakticky neznaly. Během turné si k sobě přitom rychle našly cestu.
Důležitou součástí dokumentu jsou také samotní fanoušci. Oasis totiž nejsou kapelou, jejíž význam by šlo vysvětlit pouze počtem prodaných alb. Jejich skladby se během tří dekád staly rodinným dědictvím. Na Live '25 vedle sebe stáli lidé, kteří kupovali Definitely Maybe v roce 1994, i jejich děti, které tehdy nebyly na světě.
Pro dlouholeté fanoušky ale pravděpodobně zůstane nejzajímavější sledovat právě bratry. Nečekejte sentimentální hollywoodské objetí. Gallagherové zůstávají Gallaghery. Usmíření se u nich odehrává spíš v pohledech, vtípcích a chvílích, kdy spolu jednoduše dokážou být v jedné místnosti bez toho, aby po sobě házeli kytary.
Symbolický je ostatně už název dokumentu. Don't Look Back in Anger byla vždy jednou z největších hymen Oasis. V roce 2026 ale její název získává další význam. Neohlížet se zpátky ve vzteku je totiž skoro dokonalým popisem toho, co museli Liam s Noelem udělat, aby se Oasis vůbec mohli vrátit.
Budoucnost kapely zatím zůstává otevřená. V roce 2026 Oasis žádné koncertní turné nemají a kolem možných vystoupení v roce 2027 se objevuje stále více spekulací a náznaků, oficiální harmonogram však zatím kapela nepředstavila.
Možná je to tak dobře. Fanoušci Oasis strávili šestnáct let přemýšlením nad tím, jestli se Gallagherové ještě někdy dají dohromady. Dnes už vědí, že ano. Live '25 dokázalo něco, co ještě nedávno vypadalo nemožně, a Don't Look Back In Anger má nyní tenhle okamžik uchovat ve chvíli, kdy jsou vzpomínky pořád čerstvé.
Oasis byli vždy kapelou velkých gest, velkých refrénů a ještě většího sebevědomí. Je proto příznačné, že ani jejich návrat nemohl být nenápadný. Po šestnácti letech ticha přišlo jednačtyřicet stadionových koncertů, miliony zpívajících fanoušků a nakonec filmové plátno. A jestli je skutečně čeká ještě jedna kapitola? U Oasis už bychom se asi neměli divit ničemu.
