Resident Evil má s filmovým plátnem vztah skoro stejně komplikovaný jako Umbrella Corporation s bezpečnostními předpisy. Herní série Capcomu patří mezi nejzásadnější hororové značky historie, v kinech ale za více než dvacet let vystřídala hned několik tváří. Jednou byla přepálenou akční jízdou s Millou Jovovich, podruhé se pokoušela co nejvěrněji rekonstruovat ikonické momenty z her a jindy raději vyprávěla úplně vlastní příběhy. Teď přichází další pokus.
Nový Resident Evil režiséra Zacha Creggera vstoupí do českých kin 17. září 2026 a tentokrát se nehodlá pokoušet převyprávět dobrodružství některého ze slavných herních hrdinů. Místo toho nás zavede zpátky do období katastrofy v Raccoon City, kde se během jedné opravdu hodně špatné noci odehraje úplně nový příběh.
Hlavním hrdinou je Bryan v podání Austina Abramse. Není to elitní voják, policista s perfektní muškou ani člověk, který by měl doma skříň plnou brokovnic pro případ zombie apokalypsy. Je obyčejným kurýrem zdravotnického materiálu, který má něco dopravit z jednoho místa na druhé. Bohužel se právě nachází ve městě, kde byste si tu noc rozhodně nechtěli objednávat ani pizzu. A právě v tom spočívá jedna z nejzajímavějších věcí nového filmu.
Hlavní roli hraje Austin Abrams
zdroj:
Profimedia.cz
Cregger, režisér hororů Barbar a Hodina zmizení, nechce Resident Evil kopírovat scénu po scéně. Snaží se převést na plátno samotný pocit z hraní. Bryan začíná jako člověk, který neumí příliš dobře bojovat a není připravený čistit chodby plné nakažených. Každý náboj má proto cenu, zranění následky a přesun do další části města může znamenat problém, na který hrdina jednoduše nemá správnou výbavu.
Tvůrce mluví o postupném získávání lepších zbraní, omezených zásobách a cestě, během které se obyčejný člověk musí přizpůsobit stále horší situaci. Jinými slovy o věcech, které Resident Evil definovaly dávno předtím, než se z některých jeho hrdinů stali téměř nezničitelní akční borci.
Resident Evil v kinech vždycky hledal vlastní tvář
Filmová historie Resident Evilu je zajímavá především tím, že se jednotlivé adaptace nikdy úplně neshodly na tom, co vlastně chtějí z her převést na plátno.
Úplně první velké plány sahají do devadesátých let, kdy měl film připravovat George A. Romero. Tedy režisér, bez jehož Noci oživlých mrtvol by moderní zombie filmy pravděpodobně vypadaly úplně jinak. Jeho verze se měla původním hrám držet poměrně blízko, nakonec ale nikdy nevznikla.
Záběry z nového filmu
zdroj:
Profimedia.cz
Pro fanoušky se z nenatočeného Resident Evilu postupně stal skoro legendární projekt. Možná by nefungoval. Možná by zestárl stejně zvláštně jako řada jiných videoherních filmů z té doby. Dodnes ale zůstává lákavá otázka, jak by série vypadala, kdyby ji na filmové plátno poprvé přivedl právě člověk, který definoval filmové zombie. Místo Romera přišel nakonec v roce 2002 Resident Evil s Millou Jovovich. A vydal se úplně jiným směrem.
Film vytvořil vlastní hrdinku Alice a z her si vzal hlavně základní ingredience. Nebezpečný virus, zombíky, tajemnou společnost Umbrella, podzemní laboratoře a monstra, která by rozhodně neprošla žádnou veterinární kontrolou.
První snímek byl přitom oproti pozdějším pokračováním překvapivě komorní. Skupina lidí sestupovala do uzavřeného komplexu, kde něco velmi ošklivého uniklo z laboratoře, a postupně zjišťovala, že cesta ven nebude jednoduchá. Fungovala klaustrofobie, pocit neustálého nebezpečí i několik scén, které si lidé pamatují dodnes. Pak ale série zjistila, že může být větší. A ještě větší. A potom ještě o něco větší.
S každým dalším pokračováním přibývalo přestřelek, výbuchů, mutantů a stále absurdnějších akčních scén. Alice se postupně měnila z relativně obyčejné hrdinky v prakticky nezastavitelný stroj na likvidaci monster a z původně komorního hororu se stala velká postapokalyptická sága.
Záběry z nového filmu
zdroj:
Profimedia.cz
Fanoušci her nad některými rozhodnutími skřípali zuby, Andersonovým filmům ale nelze upřít jednu věc: našly si vlastní identitu a vlastní publikum. Šest snímků s Millou Jovovich celosvětově vydělalo přes miliardu dolarů a na poměry videoherních adaptací šlo o mimořádně úspěšnou sérii. Jenže zároveň se s každým dalším dílem vzdalovala tomu, co měli fanoušci na původním Resident Evilu rádi.
Méně bylo okamžiků, kdy hrdina vstupuje do temné chodby a netuší, co ho čeká. Více okamžiků, kdy někdo vyskočí z budovy těsně před gigantickou explozí. Po skončení série s Millou Jovovich proto přišel opačný pokus.
Resident Evil: Welcome to Raccoon City z roku 2021 se rozhodl být hrám mnohem věrnější. Na obrazovce se objevila známá místa, slavné postavy, monstra a momenty, které hráči okamžitě poznávali. Na papíře to znělo přesně jako film, který fanoušci dlouhé roky chtěli.
Když nestačí ukázat správné dveře a správnou zombie
Jenže Welcome to Raccoon City zároveň ukázalo, že věrnost sama o sobě nestačí. Film se během necelých dvou hodin snažil zpracovat příliš mnoho materiálu najednou. Potřeboval představit postavy, vysvětlit katastrofu, ukázat známá prostředí, předvést několik ikonických monster a ještě odvyprávět vlastní příběh. Výsledkem byl snímek, který fanouškům neustále připomínal něco známého, ale málokdy měl dost času skutečně budovat atmosféru.
Austin Abrams hraje kurýra zdravotnického materiálu
zdroj:
Profimedia.cz
A to je možná největší lekce celé filmové historie Resident Evilu. Můžete dokonale postavit slavnou policejní stanici. Můžete najít herce, který vypadá přesně jako postava ze hry. Můžete do místnosti postavit stejnou sochu, pověsit na stěnu stejný obraz a schovat stejný klíč do stejné zásuvky. Pokud ale divák necítí strach z toho, co je za dveřmi, je to všechno jen velmi drahá dekorace.
Právě proto působí Creggerův přístup zajímavěji. Nesnaží se znovu nacpat několik desítek hodin her do dvouhodinového filmu. Bere si svět Resident Evilu, jeho atmosféru a základní pravidla, ale vypráví vlastní příběh. Díky tomu nemusí kontrolovat seznam povinných postav a přemýšlet, kolik minut musí každá z nich dostat, aby se fanoušci neurazili. Může se soustředit na člověka, který má problém přežít noc. A to je nakonec možná mnohem věrnější původním hrám než přesná kopie nějaké slavné místnosti.
Resident Evil totiž nikdy nebyl jen o zombících. Jeho kouzlo spočívalo v nejistotě. V tom, že máte v pistoli pár nábojů a nevíte, jestli je vystřílet teď, nebo si je schovat na něco horšího. V tom, že slyšíte podivný zvuk za rohem, ale stejně tam musíte jít. A také v podivné směsi hororu a béčkové absurdity, díky které dokáže série během několika minut vystřídat opravdové napětí, gigantické monstrum i dveře zamčené pomocí důmyslné hádanky, kterou by žádný skutečný architekt nikdy nenavrhl.
Cregger už navíc ukázal, že podobné kombinace zvládá. Barbar i Hodina zmizení pracují s očekáváním diváka, umějí být nepříjemné a zároveň se nebojí černého humoru. Resident Evil je pro podobný styl skoro ideální materiál.
Nový film tak vstupuje do kin v pozoruhodné situaci. Starší série dokázala, že Resident Evil může být úspěšný i tehdy, když se her příliš nedrží. Welcome to Raccoon City naopak ukázalo, že samotná věrnost předloze automaticky dobrý film nevytvoří. Cregger se teď pokouší najít prostor někde mezi oběma extrémy.
Možná právě v tom spočívá největší naděje nového Resident Evilu. Fanoušci nepotřebují znovu sledovat přesnou rekonstrukci příběhu, který už několikrát hráli. Nepotřebují každých deset minut ukazovat na plátno a říkat: „Hele, tohle znám.“ Potřebují film, který pochopí, proč bylo děsivé ty dveře poprvé otevřít.
Jestli se to Creggerovi podařilo, zjistíme 17. září. Po více než dvaceti letech filmových Resident Evilů bychom možná konečně mohli dostat snímek, který nebude jen používat zombíky, monstra a známé logo společnosti Umbrella, ale skutečně pochopí DNA celé série. A pokud při odchodu z kina začneme počítat zbývající náboje pokaždé, když před námi někde zavrzají dveře, bude mít Umbrella zase jednou splněno.
