Pojďme si zavzpomínat na tři filmové kategorie, u kterých diváci v kinech nepochopili genialitu tvůrců, ale čas a opotřebované magnetické pásky jim daly za pravdu.
Sci-fi, které předběhlo svou dobu
Když se řekne vizionářské sci-fi, většina z nás si dnes okamžitě vybaví Blade Runnera (1982) od Ridleyho Scotta. Dnes je to nedotknutelná modla cyberpunkového žánru, ale v době premiéry to byla kasovní katastrofa.
Diváci, namlsaní pohádkovými Hvězdnými válkami, očekávali vesmírnou střílečku. Místo toho dostali pomalý, temný a depresivní neonový epos o podstatě lidství. Z kin odcházeli znudění. Teprve domácí video umožnilo filmovým nadšencům pustit si film znovu, zastavovat si obraz, obdivovat geniální detaily dystopického Los Angeles a postupně propadnout jeho uhrančivé atmosféře.
Temné thrillery a kluby, o kterých se nemluví
Konec devadesátých let přinesl film, který naprosto rozbil tehdejší společenské konvence: Klub rváčů (Fight Club, 1999). Režisér David Fincher natočil kousavou satiru na konzumní společnost, ale marketingové oddělení studia udělalo fatální chybu: prodávalo film jako obyčejnou arénovou mlátičku s Bradem Pittem.
Běžní diváci byli v kinech znechuceni brutalitou a anarchií, kritici film strhali a tržby byly mizerné. Záchrana přišla paradoxně až s vydáním na VHS a DVD. Film se začal šířit mezi vysokoškoláky jako lavina. Zklamaná generace X v něm našla svůj manifest a Klub rváčů se stal generační výpovědí, kterou fanoušci citovali nazpaměť.
Subkulturní hity, které definovaly naši pubertu
Zatímco dospělí hltali Finchera, teenageři měli své vlastní hrdiny. Přelom 90. a nultých let patřil MTV, Tony Hawkovi a fenoménu Jackass. Do kin tehdy začaly proudit filmy s letní, surfařskou a skate tematikou; od staršího Klíče k přežití (Gleaming the Cube) až po ultimátní komedii Grind (2003).
Z pohledu filmových kritiků a akademiků to byl brak s mizerným scénářem a kina zela prázdnotou. Ale pro dospívající puberťáky to byla bible. Videokazety s těmito filmy se v komunitách kopírovaly tak dlouho, až na nich přeskakoval obraz i zvuk. Zobrazovaly totiž přesně ten svět, po kterém jsme toužili. Svět, kde byl otřískaný skateboard středobodem celého vesmíru, jízda v prázdném bazénu znamenala absolutní svobodu a nové, těžce ušetřené tenisky představovaly ten největší možný majetek a společenský status.
Kina možná potřebují milionové tržby během prvního víkendu, ale o tom, jestli se film stane skutečnou legendou, rozhodly až ty zaprášené černé krabičky pod našimi televizory.
