Režisér Cieslar na dnešním setkání s novináři uvedl, že obsazení bylo pro něj jednou z nejdůležitějších věcí, herce dával dohromady dva roky. "Chtěl jsem, aby byli schopní zahrát klíčové situace bez toho, aniž by znali další spojitosti a děj. To byl můj způsob, jak určit herecký potenciál, změřit jejich spontánnost a přirozené pocity. Nikdy dřív jsem nebyl tak pečlivý při výběru, tak opatrný při kombinování hereckých osobností. Bylo mi jasné, že úspěch a poselství filmu záleží na nich," uvedl.
Hledal prý opravdové, přirozené i překvapující momenty jejich povah, nikoliv klišé a průměrný výkon. Psychologicky náročné scény zkoušel ještě před natáčením a bez kamery. Colette podle něj není jen filmem o holokaustu, ale i překrásným příběhem. Navázal jím na své předchozí historické snímky a dokončuje tak trilogii, započatou Pramenem života a Krví zmizelého podle Vladimíra Körnera.
Film Colette právě podstupuje poslední úpravy. Studio UPP provádí přes 220 složitých triků, v nichž poprvé diváci uvidí na plátně například skutečný rozměr koncentračního tábora Osvětim - Birkenau. Hudbu zkomponoval hollywoodský skladatel Atli Örvarsson.
Colette
zdroj:
Bioscop
Příběh začíná v roce 1973, kdy padesátiletý spisovatel Vili, jež žije pětadvacet let ve Spojených státech, se nechá pozvat svým synem na večeři ke své dívce. Tam potkává matku synovy známosti, ženu, která mu připomíná jeho první osudovou lásku právě z tábora smrti. Žena se mu představuje jako Yvetta MacCaine. Oba přežili Osvětim a při loučení si Vili všimne vytetovaného čísla na ženině předloktí. Když se vrátí domů, začíná psát příběh o krásné belgické židovce jménem Colette.
Příběh je věnován Arnoštu Lustigovi a všem, kteří přežili holokaust. Je inspirován osudem slovenských vězňů Alfreda Weltzera a Rudolfa Vrby (vlastním jménem Walter Rosenberg), kterým se podařilo uprchnout z Osvětimi, a světu poprvé odhalili pravdu o zločinech proti lidskosti.
