Smrt Top Gearu nebyla tragická. Byla administrativní. Bez výstřelu, bez pláče, zato s tiskovou zprávou, ve které se slova jako „nový směr“, „inkluzivní publikum“ a „modernizace“ seřadila do elegantní popravčí čety.

Kdysi to byl pořad, kvůli kterému se posouvaly večeře, rušily schůzky a tolerovalo se, že tři dospělí muži demolují auta způsobem, který by u kohokoli jiného vedl k policejnímu spisu. Top Gear byl anarchie v licenci BBC. Veřejnoprávní vandalismus. A fungovalo to.

Triumvirát podivínů

Protože Top Gear nebyl o autech. Byl o třech chlapech, kteří se hádali o nesmysly s takovou vážností, že to začalo dávat smysl. Jeremy Clarkson byl arogantní dinosaurus, Richard Hammond věčný obětní beránek a James May chodící poznámka pod čarou. Dohromady tvořili něco, co se nedá vymyslet v zasedačce. Jenže přesně tam se BBC rozhodla, že to zkusí.

Když Clarkson praštil producenta, svět se na chvíli tvářil pohoršeně. BBC si mohla odškrtnout morální vítězství. Problém byl, že si zároveň odškrtla i sledovanost, vliv a smysl existence vlastního pořadu. Top Gear bez Clarksona měl být očistěný. Místo toho byl vykuchaný.

Následovalo období, kdy se zdálo, že se pořad účastní vlastního pohřbu v kostýmech. Chris Evans křičel, Matt LeBlanc se snažil být profesionální a pozdější sestavy připomínaly spíš rozlučku se svobodou, na kterou někdo omylem pozval kamery. Všechno bylo správně. A nic nebylo živé.

Příliš bezpečný pořad

BBC chtěla bezpečný Top Gear. Jenže bezpečný Top Gear je jako whisky bez alkoholu. Formálně existuje, ale nikdo kvůli němu nepřijde domů pozdě.

Mezitím si Clarkson, Hammond a May odjeli na Amazon. Ano, The Grand Tour byl nafouklý, drahý a místy absurdní. Ale byl upřímný. Nesnažil se nikoho převychovat, nikomu se omlouvat, nikomu vysvětlovat svět. Prostě existoval. A to v té době stačilo.

A pak je tu ještě jeden detail, o kterém se nemluví rádo: změnil se svět. Auto přestalo být snem a stalo se tématem schůze. Emise, normy, odpovědnost. Romantika zmizela. Top Gear byl dítětem éry, kdy rychlost znamenala svobodu. Dnes znamená excelovou tabulku.

Takže co zničilo Top Gear?

Ne Clarksonova pěst. Ne Twitter. Ne elektřina. Zničila ho víra, že charisma lze nahradit manuálem a že divák chce být vychováván, ne pobaven.

Top Gear neumřel mladý. Umřel vyčerpaný. A to je možná ta nejsmutnější varianta — když legenda nezmizí v explozi, ale v tichu schvalovacího procesu.