Plakát k filmu: Pouta

Pouta Pouta

dokina.cz
7,9

Premiéra 4. 2. 2010
Česká Republika, Slovensko, 2010, 140 min, od 12 let

Žánr:
thriller, drama, psychologický
Režie:
Radim Špaček | celý štáb
Hrají:
Ondřej Malý, Luboš Veselý, Lukáš Latinák, Oldřich Kaiser, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Roman Zach, Iva Pazderková, Jiří Štrébl, Simona Peková, Jana Janěková, Svatopluk Matyáš, Filip Rajmont, Natálie Drabiščáková, Tomáš Turek, Roman Slovák, Leoš Noha | všichni herci

Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na Kláru, pro něj nedosažitelnou dívku, neví, co od ní chce, ale chce to strašně. Není v tom láska ani jiný druh čisté vášně - pouze spalující touha po iluzi útěku z klece nudného života beze smyslu. Antonínova nesmyslná snaha získat Kláru pro sebe ho obrací i proti vlastním lidem a systému. Pokud ale Antonín porušuje pravidla organizace, jíž slouží, není to gesto občanské, nebo dokonce politické - je to vzpoura čistě osobní a zběsilá. Antonínova zkáza v sobě však možná nese i jakousi prchavou naději.

Hrdiny příběhu sužuje touha uniknout z pasti vlastního života. Paradoxně tím ale zrazují to, co je naplňuje, a přibližují se o to více vlastnímu zničení.

Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. "Hybatelem příběhu je Antonín, nevyzpytatelná osobnost, nebezpečná svému okolí, s mocí a možnostmi příslušníka tajné policie v totalitním režimu. Za svým cílem jde sebezničujícím způsobem. Všechny postavy filmu a s nimi i diváka, udržuje ve stálém napětí," vysvětluje producent Vratislav Šlajer.

„Chtěli jsme vyprávět příběh, který má univerzálnější téma než výpověď o době, v níž se odehrává. Postavy nemají žádné reálné předobrazy. Jejich příběh určitě není příběhem politickým. Politika jen vyhrocuje dilemata, která musí hrdinové řešit, dilemata, která zdaleka nejsou svázána s dobou a místem děje," zdůrazňuje scenárista Ondřej Štindl.

Antonín, příslušník tajné policie v sobě má obrovský nezacílený vztek a všechno kolem - práce i rodinný život - ho ubíjí a nudí. Upne se na Kláru, pro něj nedosažitelnou dívku, ... celý popis

Trailery Program Fotogalerie
Hodnocení uživatelů: 302 hlasů
  • -
  • -

Recenze filmu Pouta

  • Recenze Pouta na MovieZone

    Recenze MovieZone 90

    Antonín je nespokojený a chce všechno změnit. Bohužel pro sebe i své okolí žije v normalizační ČSSR a je tajným policistou. Disident Tomáš mu vlastně nic neudělal, jen má něco, co chce Antonín. Mrazivé psychologické drama o lidské posedlosti v čase permanentního duševního exilu funguje jako metafora doby i sonda do duše běžného člověka. Sebevědomý a skvěle natočený film, který vedle Protektora a 3 sezón v pekle naznačuje, že i v české kinematografii začíná vřít ta správná tvůrčí žluč, kterou nebaví všechno úhledně česat na pěšinku.

  • Recenze Pouta na fffilm

    Recenze fffilm 100

    Československo, počátek 80. let minulého století. Antonín (Ondřej Malý) je estébák. Je mu něco přes čtyřicet, začíná plešatět, manželství ho neuspokojuje, život jako takový ho neuspokojuje, ale neví přesně, co by vlastně chtěl. Začne ho fascinovat sedmadvacetiletá slovenská jeřábnice Klára (Kristína Farkašová), která je milenkou jedné ze "sledovaných osob". Antonín začne být Klárou více a více posedlý a je nakonec odhodlán obětovat všechno (ale opravdu úplně všechno ) , aby se s ní seznámil a... co vlastně? To nám ten rok 2010 hezky začíná! Před pár dny jsme tu měli revoluční kinematografický počin Herkules 3D . A o pár dní později další revoluce: Český film, který je nejen nejlepším filmem roku (což zase není 11. ledna takové umění), ale také nejlepším českým filmem za několik posledních let a možná nejlepším českým porevolučním filmem . Je mi jasné, že takovou chválou není radno mrhat, takže jsem raději opatrný, protože si v tuto chvíli nemůžu spolehlivě vybavit všechny české filmy, které jsem od revoluce viděl. Rozhodně jsou ale Pouta Radima Špačka nejlepším českým filmem, jaký jsem viděl od února 2007 , tzn. od chvíle, kdy má FFFILM vlastní doménu a jeho recenze se dají snadno prohledávat. Film Pouta (z neznámého důvodu psáno "PO UTA" s mezerou) je směs Životů těch druhých , Zemského ráje to na pohled a Kawasakiho růže , přičemž je lepší než všechny tři zmíněné. Nesnaží se prvoplánovitě soudit události tehdejší doby, natož aby někomu dával za něco rozhřešení. Místo toho ho zajímají lidské příběhy . A protože jsou hrdinové vykresleni naprosto uvěřitelně, vyplyne nám z toho samo od sebe možná i nějaké to hlubší poselství, aniž by nám ho někdo musel prvoplánovitě cpát do chřtánu. Výborným tahem bylo obsadit do filmu téměř neznámé herce (s výjimkou Oldřicha Kaisera v menší roli démonického oblastního náčelníka StB, nebo co to bylo) a ukotvit film tak trochu "mimo reálný prostor" - důsledně se v něm mluví o "našem městě", aniž by to město bylo jmenováno (natáčelo se na několika různých, od sebe značně vzdálených místech). Základní postavou je pochopitelně Antonín, plešatějící skřet, který - jak je nám poměrně záhy odhaleno - trpí objektivními psychickými problémy. Jeho následné činy, stále více a více vybočující z normálu (dokonce z normálu tehdejší doby), tudíž mají ve filmu své dokonale odůvodněné místo, stejně jako jeho občasné filosofování, které je stále psychopatičtější, nebo stále esoteričtější - to už si přeberte sami. Na dvou nebo třech místech filmu dojde k tomu, že Antonín vede s někým dialog a je nám jasné, že chybí jen velmi málo, aby to v něm prasklo, vybublalo, Antonín toho druhého zabil, rozčtvrtil a vykoupal se v jeho vnitřnostech, nebo něco podobného. Jeden z plusů filmu spočívá v tom, že se nic tak explicitního nestane a nám je jasně zřejmé, jaký přetlak v sobě hrdina dusí a co to s ním následně dělá. K tomu je samozřejmě nezbytné, aby Ondřej Malý dobře hrál dobře napsané scény, což dělá naprosto beze zbytku, stejně jako všichni ostatní. Díky tomu, že všichni hrdinové jsou uvěřitelní, je uvěřitelné i jejich nelogické, často šílené chování. Nikdo není svatý, nikdo není svině jen proto, aby byl svině, nikdo není deus ex machina, který se objeví aby vše vysvětlil a poskytl rozhřešení. Přesto film má jasný dramatický oblouk, který hladce pokračuje a graduje ještě půl hodiny poté, kdy jsem očekával závěrečné titulky (film má přes 140 minut!). Také jsem dlouho neviděl jinou českou nekomedii , ve které by bylo tolik citovatelných cool hlášek ("Chovej se rozumně!" - "Vypadám snad rozumně?" / "Blbě se oblíkáš a určitě posloucháš blbý písničky"). Takhle na obrazovce a bez detailního popisu situace vám jistě moc cool nepřijdou, ale jejich zasazení do děje a jejich přednes jsou dokonalé a vyvolávaly ve mně příjemné vlny extrémně černého humoru, který mi učaroval třeba ve Spalovači mrtvol nebo Klubu rváčů a nedoufal jsem, že se ho ještě někdy dočkám v českém filmu. V neposlední řadě je nutno pochválit také všechny technické aspekty filmu, především svícení a decentní tónování scén, díky kterému téměř každý záběr působil zajímavě (nikoliv rušivě exoticky jako v Normalu ). A také polosyntetickou hudbu, na kterou jsem si musel chvíli zvykat, ale pak mi došlo, proč se k filmu tak hodí: Dávala mu totiž atmosféru ne nepodobnou "Třiceti případům majora Zemana". Nevím, jestli to byl záměr, ale ty syntezátory a oscilátory na mě působily podobně, jako před mnoha lety Liškovy geniální kompozice. Pokud by opravdu mělo něco být z toho dlouho avizovaného remaku / sequelu Třiceti případů , pak ho rozhodně musí natáčet tento tým! :) Čímž se dostávám k tomu, že historická věrnost je také téměř dokonalá, obzvlášť s ohledem na to, že režisér je o pět let mladší než já (ročník 1973) a nemůže si tudíž tuto dobu dost dobře pamatovat (OK, scenárista Ondřej Štindl je o dva roky starší než já). Nicméně nejen kulisy, rekvizity a kostýmy, nýbrž i chování a mluva lidí silně připomínají počátek osmdesátých let tak, jak si ho pamatuji. Včetně oné bizarní atmosféry, kdy ze Státní bezpečnosti měli všichni strach a současně legraci. Pouta nejsou bezchybný film (a co kromě Nightmare Before Christmas je bezchybný film, že ano...). Jsem ale rád, že jsem se "držel zpátky" a posledních několik let jsem žádnému českému filmu nedal "čistých" 100 procent. Teď ta chvíle přišla a mé srdce plesá. Pánové, díky. Je vidět, že to jde i v česko-slovenských podmínkách. P.S: Ještě si uvědomuji, že jsem snad dosud nikdy neviděl český film, u kterého by mi závěrečné titulky přišly cool a úderné (a tím myslím titulky ještě před tím, než začal zpěv rap)!

  • Recenze Pouta na iDnes

    Recenze iDnes 80

    Lepší načasování si snad thriller o posedlém estébákovi nazvaný Pouta nemohl vybrat. Vstupuje do kin právě dvacet let po zrušení StB a v předvečer nominací na České lvy za rok 2009, jako by bezděčně napovídal, že pro příští ročník filmových cen je na řadě.

Související články k filmu Pouta

  • Obrázek k souvisejícímu článku: Čtrnáct nominací na Českého lva získal Hořící ker

    Čtrnáct nominací na Českého lva získal Hořící ker

    VIDEO 22. 1. 2014 13:20 Film polské režisérky Agnieszky Hollandové věnovaný Janu Palachovi Hořící keř získal rekordních 14 nominací na výroční ceny Český lev. Dvanáct nominací má snímek Zdeňka Tyce nazvaný Jako nikdy. Na dnešní tiskové konferenci v Praze to oznámilo vedení České filmové a televizní akademie (ČFTA), která prestižní ocenění udělí pojedenadvacáté. 

  • Obrázek k souvisejícímu článku: Film Pouta získal pět Českých lvů a stal se tak nejlepším loňským filmem

    Film Pouta získal pět Českých lvů a stal se tak nejlepším loňským filmem

    6. 3. 2011 10:58 Snímek režiséra Radima Špačka Pouta, se stal nejlepším filmem roku 2010. Na sobotním slavnostním předávání cen České filmové a televizní akademie v pražské Lucerně získal pět Českých lvů, včetně ocenění v kategorii režie, scénář a kamera.

  • Obrázek k souvisejícímu článku: Nejvíce Cen české filmové kritiky získal snímek Pouta

    Nejvíce Cen české filmové kritiky získal snímek Pouta

    14. 1. 2011 16:00 Na včerejším vyhlašování Cen české filmové kritiky za loňský rok zazářil temný thriller ze začátku 80. let Pouta, který byl oceněn v pěti z celkem jedenácti kategorií. K radosti producenta Vratislava Šlajera byl vyhlášen nejlepším filmem, za režiji byl odměněn Radim Špaček a za scénář Ondřej Štindl. Ondřej Malý, který se stal Objevem roku byl také oceněn za nejlepší mužský výkon v hlavní roli.

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.