Plakát k filmu: Odcházení

Odcházení Odcházení

dokina.cz
5,5

Premiéra 24. 3. 2011
Česká Republika, 2011

Žánr:
komedie, drama
Režie:
Václav Havel | celý štáb
Hrají:
Josef Abrhám, Jaroslav Dušek, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Vlasta Chramostová, Eva Holubová, Stanislav Zindulka, Jiří Macháček, Tatiana Vilhelmová, Jan Budař, Miroslav Krobot | všichni herci

Bývalý prezident a dramatik Václav Havel debutuje jako režisér filmovou verzí své celosvětově úspěšné hry Odcházení. Příběh filmu se odehrává ve zlomovém okamžiku života Dr. Viléma Riegera (Josef Abrhám), který po dlouhá léta zastával funkci kancléře. O tu však v nedávné době přišel a ačkoliv se snaží nedat nic najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem.

Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal: z patolízalského tajemníka (Oldřich Kaiser) se vyklube zrádný had, z protivného byrokrata (Jiří Lábus) jediný věrný, starší Riegrova dcera (Tatiana Vilhelmová) zvolna ustupuje od svého původního úmyslu otce ubytovat u sebe, mladší dcera (Ivana Uhlířová), která se zdála být jen jakousi ozdobou rodiny, je naopak jediná, kdo hledá reálné východisko. Z vyšších míst přichází Riegerovi nabídka, že by ve vile mohl zůstat, kdyby veřejně podpořil svého cynického protivníka (Jaroslav Dušek). Tato výzva je navíc doprovázena vydíráním pomocí kompromitujících dopisů, které jsou Riegrovi nepřátelé připraveni nabídnout bulvárním plátkům. Dokáže zlomený Rieger odolat nebo ho čeká zoufalá a ponižující kapitulace?

Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy - v závěru veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky. Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel svou autorskou vizi sám interpretuje.

„Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém," říká Václav Havel a dodává: „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem."

Bývalý prezident a dramatik Václav Havel debutuje jako režisér filmovou verzí své celosvětově úspěšné hry Odcházení. Příběh filmu se odehrává ve zlomovém okamžiku života Dr. ... celý popis

Trailery Program Fotogalerie
Hodnocení uživatelů: 608 hlasů
  • -
  • -

Kde se podívat online?

Přehrát online

Recenze filmu Odcházení

  • Recenze Odcházení na MovieZone

    Recenze MovieZone 50

    Vilém Rieger odchází z vysoké politiky. Je konec státnických časů v luxusní vile s početným dvorem sluhů a tajemníků. Konec kariéry je zdroje mnoha pokušení – odolají Riegerova líbivá hesla o člověku jako centru politiky pragmatickým nabídkám mladé nastupující generace? Václav Havel natočil barevnou besídku plnou divadelního patosu, obskurního žánrově-výtvarného mixu a celkem zajímavých hereckých výkonů. Besídku, v jejíž přeplácanosti bohužel úplně zaniká podstata jeho textu. Jste-li mistrovými ideovými odpůrci, odečtěte si od výsledného hodnocení 2–5 bodů.

  • Recenze Odcházení na fffilm

    Recenze fffilm 40

    Filmová adaptace divadelní hry Václava Havla, napsaná a režírovaná samotným Havlem (jako jeho filmový debut). Jde o frašku (což není myšleno nijak urážlivě, to je prostě definice) o "Kancléři Riegerovi" (Josef Abrhám), který přestal být kancléřem a má vyklidit sídlo, ve kterém dosud existoval se svou "dlouholetou milenkou" (Dagmar Havlová), její přítelkyní, svou matkou, zahradníkem, sluhou, poradcem a dalšími. Nejdříve bych upozornil, že trailer příliš nevystihuje atmosféru filmu, protože jsou v něm převážně ukázky z dvou krátkých "divočejších, masovějších" scén (kočár, šílený sen u bazénu), přičemž 95 procent filmu samotného spočívá v tom, že dva až šest lidí sedí / stojí u stolu před vilou (stále u stejného stolu) a povídají si. To je velmi často prokládáno krátkými (např. jednovteřinovými) střihy někam jinam, na něco, co s dějem u stolu zdánlivě nesouvisí, a po skončení filmu zjistíme, že to s ním opravdu nesouviselo. Například několikrát během filmu přijdou za ex-kancléřem dva novináři, a několikrát v průběhu filmu (na jiných místech) vidíme, jak jdou oba novináři otráveně polem. Z podobného soudku jsou opakované záběry na kámen před domem, o který neustále zakopává sluha. Nebo opakované záběry na kaluž před domem, kterou všechny příchozí a odcházející postavy musejí nějak překonat, a každá to dělá jinak. Tyto scény (a mnohé další podobné) působí jako nějaký "running gag", který není gagem, nebo jako předzvěst něčeho, co se až do konce filmu nestane. Má ale smysl vyčítat takové "prohřešky" absurdní frašce? Odcházení totiž zcela jednoznačně je absurdní fraškou. Někteří tvrdí, že autobiografickou fraškou, ale s tím se neztotožňuji, protože nevím nic o tom, že skutečný Václav Havel na stará kolena neměl kde bydlet a byl kretén. Můžeme stejně tak dobře tvrdit, že jde o frašku ze života Adolfa Hitlera, protože i Hitler psal knihy a i on jednoho dne přišel o vysokou politickou funkci, úplně stejně jako hrdina tohoto filmu, OMG to je ale náhoda!!! Absurdita politiky a moci je, obávám se, prezentována asi stejně sofistikovaně jako v průměrné pohádkové fantasy pro mírně starší děti (např. v Burtonově Alence v říši divů ) nebo v několikastránkové povídce Werichova "Fimfára". Zde by ovšem měla tvořit základní pilíř filmu, poněvadž se nedočkáme digitálního Tlachapouda ani cool čerta. Typologie postav je naprosto jasná od prvních minut (zmatený stárnoucí hrdina s komplexy, jeho stárnoucí milenka s komplexy, jeho slizký poradce s komplexy, mlčenlivý sluha bez komplexů atd...) a nijak příliš mě nelákala představa, že se budu dalších 90 minut dívat, jak se všechny postavy úspěšně drží své typologie a nic víc (což se stalo). Účinnost vší té absurdity je do značné míry podkopávána tím, že je na ni prvoplánovitě upozorňováno: Po některých větách se ozve legrační houknutí sovy (nebo co to je za lesního ptáka) a následuje střih na někoho, kdo se pitvoří. Jako kdyby tvůrci nevěřili divákovi, že pochopí absurditu toho, co bylo proneseno, a museli ho na to explicitně upozornit, aby mu to došlo. Z technického hlediska je Odcházení silně nadprůměrné. Kameraman dělá doslova divy, aby ozvláštnil skutečnost, že se všechno odehrává u jednoho stolu. Atmosférická hudba funguje přesně jak má a patřičně bizarně obsahuje variace na "Ódu na radost" nebo "Měsíčku na nebi hlubokém". I střihač se snažil svým řemeslem něco říct, i když jsem nepochopil co a nestydím se za to (Miroslav Krobot v epizodní roli zahradníka je z nějakého důvodu ve všech svých scénách zabírán jako kdyby měl být nějakým Deus ex machinou, hybatelem celého představovaného mikrosvěta). Problém vidím v tom, že všechny tyto postupy a grify byly originální v roce 1955, běžné v roce 1975 a dneska si při nich řeknu "no a co?". Kdybych chtěl vidět artfilm ze 70. let, podívám se na něj a nikoliv na jeho letošní kopii. Ale je docela možné, že Havla a jeho cílové publikum filmy natočené po roce 1975 nezajímají, což není problém Havla, ale můj a případně těch, kteří by na tomto filmu chtěli vydělat nějaké peníze... Viděl jsem argumenty ve smyslu "Havel tam obsadil své známé, všichni mu šli na ruku, fuj!". K těm jen tolik, že Václav Havel rozhodně má právo obsazovat do filmu své známé, kteří mu jdou na ruku, fuj, pokud tito známí jsou dobří herci. Což v tomto případě jsou a díky nim film není katastrofou, jakou mohl být. Viděl jsem také otázky ve smyslu "Má Václav Havel právo dostat státní peníze (z fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie) na zfilmování své divadelní hry?" Na to odpovídám: "Má na to rozhodně větší právo než tvůrci Ulovit miliardáře ". Naopak, pokud někdo z vás hodlá tvrdit, že "Abych Odcházení docenil, musím znát původní divadelní představení a / nebo různé slavné artfilmy z minulého století", rozhodně s ním nesouhlasím. Je možné, že jde o velmi dobrou adaptaci divadelní hry, a že je Václav Havel dobrým producentem, který fanouškům divadelní hry dá to, co chtějí. Není ale dobrým filmovým scenáristou a režisérem. Pokud je jeho film něčím zajímavý, je tomu tak především díky faktu, že ho natočil on, a díky souvislostem, které z tohoto faktu vyplývají. A které mě ani v nejmenším nezajímají.

Trailer k filmu

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.