Plakát k filmu: Caesar musí zemřít

Caesar musí zemřít Cesare deve morire

dokina.cz
7,1

Premiéra 27. 9. 2012
Itálie, 2012, 76 min

Žánr:
drama
Režie:
Paolo Taviani | celý štáb
Hrají:
Salvatore Striano | všichni herci

Představení Shakespearova Julia Caesara končí, publikum tleská, světla zhasínají, herci se rozcházejí. Zapadají za nimi dveře jejich cel: jsme totiž v římské věznici Rebibbia, kde hru s vězni nastudoval Fabio Cavalli. Film víc než osmdesátiletých režisérů Paola a Vittoria Tavianiových, vyznamenaný Zlatým medvědem na Berlinale 2012, zaznamenává, jak se inscenace rodila, od volby představitelů přes zkoušení textu až po výsledné vystoupení. Vše se odehrává v prostorách věznice, a třebaže film jen zběžně zmiňuje druh provinění odsouzených hrajících hlavní postavy, leccos nám o nich napoví jejich komentář k roli i vzájemné vztahy. Ukazuje se, jak univerzální platnost má Shakespearovo drama o přátelství a zradě, o moci, nepoctivosti a násilí. „Od té doby, co jsem poznal umění, mi má cela připadá jako vězení,“ říká v závěru představitel Cassia Cosimo Rega, který o své zkušenosti napsal knihu.

Představení Shakespearova Julia Caesara končí, publikum tleská, světla zhasínají, herci se rozcházejí. Zapadají za nimi dveře jejich cel: jsme totiž v římské věznici Rebibbia, kde ... celý popis


Mediadesk
Trailery Program Fotogalerie
Hodnocení uživatelů: 46 hlasů
  • -
  • -

Recenze filmu Caesar musí zemřít

  • Recenze Caesar musí zemřít na fffilm

    Recenze fffilm 70

    Nejnebezpečnější vězňové v italské věznici (tresty 10 let vězení a výše) nacvičují každý rok divadelní hru. Letos je to Shakespearův "Julius Caesar". Tento italský film je většinou označován za dokument, ale je to o něco složitější. Struktura je poměrně jednoduchá: Na počátku vidíme závěr divadelního představení ve vězení (barevně, pár minut), pak většina filmu pojednává o tom, jak se představení půl roku nacvičovalo (černobíle), a na konci opět vidíme pár minut představení (opět barevně). Představa "nechat brutální vězně, aby se věnovali nácviku komplexní divadelní hry" je rozhodně zajímavá a je zajímavé dívat se na to, jak celá záležistost probíhá - od castingu, kdy je z přibližně 100 vězňů vybráno asi 20 hlavních představitelů, až po premiéru. Kameraman vše natáčí s extrémním kontrastem a ostrými světly, takže většina záběrů vypadá jako fotografie Helmuta Newtona a na ostrých mafiánských rysech vězňů hezky hraje světlo a stín. Už od počátku jsem byl ale zaražen tím, jak dobře vězni hrají - a to už od prvních čtených zkoušek! Nevím, jaké jsou herecké zkušenosti průměrného italského recidivisty, ale nechtělo se mi věřit, že by každý pátý z nich byl takhle dobrý herec, který se nebojí jeviště a vůbec se nestydí před kamerou. Netvrdím, že jde o podvod a že vězňové ve skutečnosti nejsou vězňové. Ale zřejmě se díky pravidelným vězeňským inscenacím stali z vězňů velmi dobří poloprofesionální herci, což v mých očích film připravilo o notnou dávku zážitku, které jsem očekával - totiž seznamování se s tím, co to vlastně je "divadelní hraní". A záhy zjistíme, že film je ještě o něco více "meta", než se od počátku zdálo, protože některé události, které se stanou jakoby "náhodou samy od sebe" při zkouškách (například uprostřed Shakespearovského dialogu začne jeden vězeň druhému vyčítat, že je úplně stejná svině jako jeho postava), jsou zjevně inscenované a pečlivě připravené! Toto podezření se definitivně potvrdilo při pozdějších scénách, kdy herci rozjímají sami pokojích, slyšíme jejich vnitřní hlasy a kamera je vždy "náhodou u toho" - a nemyslím statickou kameru umístěnou na pokoji, ale kameru v rukou kameramana, takže je těžko uvěřitelné, že by mohlo jít o "spontánně zachycený reálný okamžik". Film tedy není "dokument o tom, jak vězni nacvičují divadelní hru", ale spíš "hraný film, ve kterém vězni hrají, jak nacvičovali divadelní hru". Přesto je film pořád docela zajímavý, nicméně zajímavost průběžně klesá, s tím jak film přestává být dokumentem a stává se meditací, podobenstvím, nebo nějakou podobnou věcí, která není dokument. Finále pozůstává z téměř nepřerušeného záznamu klíčových scén "Julia Caesara", při kterém naprosto zapomínáme, že se díváme na nějaké vězně, a je to prostě klasická hra inscenovaná na minimalistickém jevišti (vězeňský dvůr, chodba, i vězeňské divadlo) s minimalistickými rekvizitami a hodně tupými dýkami. Italsky mluvící diváci zřejmě naleznou jistý půvab v tom, že vězňové jsou vedeni k tomu, aby si v rolích ponechali své lokální dialekty a mírně si upravili texty podle svého. V českých titulcích ovšem samozřejmě celý tento aspekt mizí, respektive je zredukován na minimum (někdy je použit místo klasického textu nějaký hovorovější obrat). Caesar musí zemřít je unikátní kuriozita . Nemyslím to nijak hanlivě. Kuriozity jsou také zajímavé a dokáží potěšit. Nejvíce mě ale potěšilo, že film má pouze 76 minut. Karel Vachek by to jistě natočil ve čtyřapůlhodinové verzi.

Související články k filmu Caesar musí zemřít

  • Obrázek k souvisejícímu článku: Caesar musí zemřít

    Caesar musí zemřít

    25. 9. 2012 14:04 V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty.

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.