Na filmu režiséra Jamese Wana je nejlepší to marketingové blouznění kolem. Když už se někdo rozhodne natočit klasickou duchařinu ve starém rodinném baráku, pak není nad to říci, že je příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Pak je samozřejmě vždy otázkou, co bylo tou skutečností – byl jednou jeden dům? Wan není v daném žánru nováčkem, má za sebou první Saw, který byl velmi úspěšný. Původem malajský tvůrce umí výborně pracovat s atmosférou příběhu. Velmi dobře kombinuje přesný okamžik střihu s hudebním doprovodem a současně si umí vybírat správné herce. Pro tvůrce úspěšného hororu jde vlastně o nezbytný talent. Ani v tomto případě Wan neudělal vyloženě nic špatně. Film nemá žádné příběhové díry, ale brutálně okázalá klišé filmu neuvěřitelně ubírají. Když víte, kde se máte leknout, je něco špatně. Pokud se příběh dvou světově proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů odehrál přesně takto, tak si musela dvojice připadat jako v hloupém a klišovitém filmu.
Otřepaný Amityville
Příběh domu Amityville je totiž mnohem více dokonale vymyšleným tahem rodiny Lutzových, která tak před mnoha lety vydělala na nevyřešené vraždě předchozích majitelů domu peníze. Je to i ukázka mediální hysterie amerických bulvárních novinářů, kteří k hloupé žurnalistice strhli i své o serióznější kolegy. Tím vším je dům v Amityville, o kterém už bylo natočeno několik hraných filmů, dokumentů a současně i napsáno opravdu velké množství knih. Proč si Wan vybral v Americe již tolik zprofanované téma, nelze říci. Pravdou je, že tvůrci se zde naprosto nepochopitelně dovolávají této bulvární kauzy, aniž by zachovali alespoň procento z tohoto příběhu. Rodinu v domě na samotě zužují nepřirozené jevy. Přivolávají tedy „lovce duchů“ – zde jde samozřejmě o vědce, žádní zaříkávači to nejsou. Jenže je úplně jedno, jak čemu říkáte, když výsledkem je tupá dvojice hledající důkazy jdoucí na ruku divákovi. Film samozřejmě nabízí typickou škálu bizarních postaviček. Setkáme se tu s těmi, co věří hned od začátku i se skeptikem, který právě prožívanému odmítá věřit.
Docela dobré řemeslo stačí
Wan dokonce nabídne jednu zábavnější postavu, to aby charakterová škála byla kompletní. Je to jedno velké klišé, trestuhodně se dovolávající profláknuté kauzy, která se dnes hodí mnohem více na bulvární stanici Spektrum, než do velkého sálu v multiplexu. Jenže filmu nelze upřít onu zmiňovanou zručnost režiséra a samozřejmě také trestuhodný nedostatek hororových filmů. Takže ve výsledku se nám dostává celkem obstojná podívaná, kde nedostatky ve scénáři a originalitu vyvažuje kumšt pana režiséra. Pokud chcete zajít do kina letní horor, který se ale bere vážně a nechce být jen typickou teenagerskou lekačkou, pak je V zajetí démónů ideální volbou. Solidní filmařské řemeslo udělá hodně, kdo nehledá za každou cenu originalitu, může se slušně bát. Minimálně se v kině při letošních tropických vedrech alespoň ochladíte. A pokud máte chuť se kauze podívat na zoubek, pak velmi vydařená verze je z roku 1979 (The Amytiville Horror), v níž se objevil například James Brolin.
zdroj: Archiv
Karel Drda
Hodnocení: 6/10
