THE ITALIAN JOB - SOUNDTRACK

Loupení ve filmu dnes už není jen tak. Nestačí naběhnout v pravé poledne s maskou a brokovnicí do banky. To je až moc přímočaré. Navíc umaštěný motorkář už není to pravé ořechové pro dnešní diváky. Správnému zloději nechybí švih, je to pravý gentleman, který odpoledních hodinách hrává bridž s nejzazobanější smetánkou města a po nocích se svojí bandou vytváří tak dokonalé loupežnické plány, že jako celek ho stejně většina zúčastněných jen stěží pochopí.

A jaký jiný hudební doprovod by se k téhle luxusní práci hodil více než namíru střižený jazz s řadou jeho odrůd. Dvakrát to potvrdil David Holmes (Zakázané ovoce, Dannyho parťáci) a do třetice všeho dobrého se dočkáme i u Johna Powella.

Mimochodem Powell (člen Media Ventures) si společně ještě s dalším členem MV Harrym Gregsonem-Williamsem udělal hezké jméno při skládání zpěvných a tématy překypujících pohádkových soundtracků (Mravenec Z, Slepičí úlet, Shrek). V poslední době se oba od tohoto žánru odklonili a jednotlivě se začali motat kolem ambientní a experimentální elektroniky, která spíše než na melodie dá na nálady a pocity.

A jaká jiná nálada by mohla převládat ve zlodějském filmu, než-li nervózní, že? Všechno je zabalené do lehkého jazzové aranžmá s kontrabasem v čele a ambientní elektronikou jako ozdobnou mašličkou. Jako celek působí hudba velmi decentně a co je důležité pro řadu posluchačů, má nesmírně cool sound.

Powell nenabízí žádná témata, ani jedno hlavní. Jeho hudba poskytuje nálady a vytváří pocity, které se vám (stejně jako u jeho předchozí, nicméně nepřekonaného díla Agent bez minulosti) na velmi dlouho usadí v hlavě. A to je přeci to nejdůležitější – hudba má při poslechu v první řadě navodit různé emoce, a pokud se jí to nedaří, jsou jí propracovaná hudební témata k ničemu.

Verdikt: Až budete tento soundtrack poslouchat, budete mít pocit, že nikdo už nesloží nic, co by znělo moderněji. Klasický případ hudby, která není žádná rychlokvaška!

Hodnocení: 80 %

BONUS: The Bourne Identity

Soundtrack, který Powell složil přibližně rok a půl před The Italian Job a knockoutoval jím většinu soundtrackářské obce přiklánějící se k elektronice. Hudba je pohlcující od samého začátku, kdy se ve skladbě Main Titles pomalu zvedají smyčce a v obalu mlžné elektroniky vytvářejí strhující titulkové téma. Chladný styl, jakým Powell hudebně vyjadřuje Bourneovu profesionalitu ve skladbách At The Band a Escape from Embassy je strhující. Vyloženou lahůdkou jsou skladby 14 až 19, poslední část soundtracku představuje patnáct minut hudby, které vás naprosto odrovnají. Patří k nejlepším soundtrackům roku 2002. Pokud se vám bude líbit The Italian Job, je naprosto nemyslitelné, abyste neměli ve sbírce i The Bourne Identity, soundtrack, který víceméně předurčil styl The Italian Job.

Hodnocení: 100 %

Jakub Ďuraško