"Nevzhledné téma přeměňuje černo-bílá rotoskopie v pohádkovou a tajuplnou historii. Animace naživo natočených scén retušuje snímek potlačováním zbytečných detailů, místo kterých ze stínu zdůrazňuje to, co je důležité a významné. Téma, postavené na 'ostalgii' (nostalgii za bývalou érou socialismu a jejími reáliemi) a technika, která zvláštním způsobem ztvárňuje toto retro, přenáší diváka do jakési druhé reality zapomenutých dětských snů a oživlých starých fotografií," napsala kritička.

Rozuzlení zápletky filmového příběhu na pozadí historických změn - příchodu Václava Havla k moci, stažení sovětských vojsk, pádu Berlínské zdi - se pak recenzentce jeví jako výchylka kyvadla života z jedné strany na druhou: "Minulost se ukáže snem, černobílým filmem, který trval tak dlouho, že nešťastný Nebel se div neztratil v mlze. Ale pak zase přichází jaro, vlaky jezdí podle řádu a mračna se rozplývají.

Nejsnazší by bylo předpokládat, že tímto mračnem byl starý život v socialismu, ale metafora není až tak očividná - běh času v černobílém snímku s načrtnutými obrysy může představovat jakoukoliv minulost."

Alois Nebel je podle ředitelky Českého centra v Moskvě Dany Brabcové po delším čase českým snímkem, kterému se podařilo dostat se do ruských kin. Naposledy se to povedlo Jiřímu Menzelovi s filmem Obsluhoval jsem anglického krále.