Každá postava v Plánu útěku má předobraz v mnoha jiných filmech. Je to vlastně takový koncentrát o útěcích z vězení, ale na druhou stranu, nic jiného snad nikdo nečekal. Příběh je velmi jednoduchý, film se nese v duchu osmdesátých let a nám blížícím se čtyřicátníkům připomíná dětství. V takové situaci je těžké hodnotit snímek, který sází právě na nostalgii všech fanoušků Arnolda Schwarzeneggera a Sylvestera Stalloneho. Text je tedy nutné chápat jako něco, co bylo výrazně ovlivněno filmy dabovanými jedním člověkem a přehrávané z bůhvíkolikáté VHS kopie. A Plánu útěku by taková kvalita pro dokonání nostalgické nálady opravdu slušela.
zdroj: Archiv
Vrásky nevadí
Jediné, co je opravdu jinak, jsou jen vrásky obou protagonistů. Projektant věznic, který se nechává zavírat do basy, aby našel její slabé místo, to už tady bylo. Útěk z basy je pak pravděpodobně starý jako sám film. Jenže po prvních minutách máte příjemné žánrové deja vu. Zasněně si vzpomenete na všechny ty pitomé filmy z konce osmdesátých let, co jste viděli u kámošů z videorekordérem. Zápletka v podstatě není. Sly coby Ray Breslin nám na úvod předvede jeden ukázkový únik, který je tak přitažený za hlavu, že si jej jen z oné nostalgie nedovolíte zpochybnit. Ray prostě skončí v base, aby z ní po chvíli utekl a pak proškolil jejího ředitele. Pak už jedeme naostro.
Další zakázka je věznice, která celá vznikla podle jeho nápadů a podnětů a její šéf je poněkud despotický. Samozřejmě je to klišé, ale posedlost ředitele Hobbese (Jim Caviezel) je trochu za hranou. Ukáže se, že někdo Ray poslal do báně proto, aby se z ní prostě a jednoduše nedostal. Arnold si zde střihnul Emila, který sedí za počítačový terorismus, bude záhy spojencem zavřeného projektanta. Všechno ostatní už ve filmu někdy a někde opravdu bylo. Nejprve si Sly musí najít nějaké přátele. Schématicky napsané figurky ve vězení trochu vzbuzují úsměv, ale oba pánové nám vše vynahrazují. Ředitel věznice je blb libující si v tyranii, jeho pravá ruka ztělesněná Vinnie Jonesem pak miluje ještě násilí. Vězení plné všelijakých hodně blbých pastiček a nádrží, které potencionálním útěkářům komplikují život. Vlastní basa tak trochu připomíná vesmírnou loď z Galaxy Questu. Proč jsou ve vězení tak nesmyslná místa? Protože to bylo ve scénáři.
Osmdesátková klasika
Filmu můžeme vyčítat kdeco, ale naštěstí jej režíroval mistr svého řemesla Mikael Håfström, který velmi dobře pochopil, že diváka nejvíc bude zajímat chemie mezi oběma stárnoucími pány a v tomto ohledu nám naservíroval skutečně pořádnou dávku špičkování, napětí i akce. Vše je vyváženo a vybalancováno k naprosté spokojenosti diváka a fanouška. Střih je střídmý, dialogy obstojné. Arnie a Sly jsou navíc hvězdy, kterým vždycky leccos odpustíme. Nebo se pletu?
Hodnocení: 70 %
