Ostrov (Seom)

- eXtra kiNo autor: red

Scénář a režie: Kim Ki Duk. Kamera: Hwang Suh Shik. Hudba: Jeon Sang Yun. Výprava: Kim Ki Duk. Střih: Kyung Muh Ho. Hrají: Suh Jungová (Hee Jin), Kim Yoo Seok (Hyun Shik), Park Sung Hee, Cho Jae Hyun a další. Barevný, 89 minut, originální znění (anglické titulky). Jižní Korea 2000. Uvedeno na 36. ročníku MFF v Karlových Varech. Na 36. ročníku MFF v Karlových Varech byl v rámci programové sekce Nový korejský film uveden snímek, který do české distribuce nekoupila žádná tuzemská společnost

Placeholder

Placeholder,zdroj: Archiv

seom_ostrov
Na 36. ročníku MFF v Karlových Varech byl v rámci programové sekce Nový korejský film uveden snímek, který do české distribuce nekoupila žádná tuzemská společnost. A hned tak nekoupí. Film Ostrov korejského režiséra Kim Ki Duka je z hlediska divácké návštěvnosti již předem diskvalifikován zemí svého původu ("Korejský film? Ale dejte pokoj!") a navíc by se případný distributor musel bránit útoku "pravověrných", kterým leží na srdci dobrý vkus filmového diváka. A to jediné, co od Kim Ki Duka žádat nelze, je právě respektování obecných představ o tom, co lze na plátně ukázat - a co už ne.

seom_ostrov
Pro ty, kdož neměli možnost Ostrov zhlédnout, bude nezbytné se podrobněji zmínit o ději filmu - právě kolem některých jeho obzvláště delikátních momentů se soustředí takřka veškeré výhrady šokovaných diváků (pověst skandálního díla si s sebou Ostrov vláčí již od loňského ročníku benátského festivalu). Mlčenlivá rybářka Jin rozváží do malých hausbótů na horském jezeře návštěvníky, kteří tu kromě rybolovu a chvíle oddechu hledají také služby místních prostitutek - obdobnou službu jim občas poskytne i samotná Jin. Do jednoho z plovoucích domků se ubytuje Hyun Shik, bývalý policista, jenž se skrývá po vraždě své milenky (což je ovšem naznačeno jen kratičkým a záměrně nejasným flashbackem). Poté, co je Hyun od svého sebevražedného úmyslu na poslední chvíli zrazen rybářkou Jin, vzniká mezi oběma zvláštní pouto dvou lidí, kteří stojí mimo akceptovatelný okruh společnosti.

seom_ostrov
Když se na jezeře objeví pravidelná policejní hlídka kontrolující jednotlivé návštěvníky, pozře Hyun v jakémsi zoufale sebevražedném záchvatu do úst svazek rybářských háčků, omotá vlasec kolem ruky a prudce trhne. Jen díky pohotovosti a důvtipu Jin jej hlídka nenajde a pomocí dřevěného kolíku a kleští se rybářce podaří zbavit Hyuna bolestivě zaseknutých háčků (za odměnu následuje soulož). Vzájemné proplétání osudů obou hrdinů pokračuje dvounásobnou vraždou: nejprve Jin nepřímo odkáže ke smrti jednu z prostitutek, jež našla v Hyunovi zalíbení, a pak se dvojice zbaví neurvalého pasáka, jenž přijede svou "zaměstnankyni" hledat.

seom_ostrov
Narůstající krizi mezi Hyunem a Jin pomohou vyřešit opět rybářské háčky; tentokráte si je Jin strčí (a prudce trhne vlascem) do svého přirození, aby tímto zoufalým gestem přilákala zpět právě odjíždějícího milence. Na řadu tedy opět přijde vylovení své drahé polovičky z jezera na rybářském prutu (stejně jako Jin předtím v jezeře schovala a posléze vytáhla Hyuna), malá operace s kleštěmi a soulož. Teprve nyní se zdá být dvojice šťastná a když se na místě podruhé zjeví policejní člun, odplují Jin a Hyung pryč z jezera.

Výše načrtnutá hlavní dějová linka má hned několik nedostatků. Jednak pomíjí řadu dalších zajímavých motivů filmu (které tu z důvodu omezeného prostoru bohužel nelze zmínit) a jednak je jen slabým náznakem toho, co divák díky režisérově sugestivitě v kinosále zažije. Především se ale výše zmíněným textem snadno u čtenáře navodí představa o snímku Ostrov jako o svévolně šokující hříčce úchylného tvůrce, který rád rybaří a nevolnost u diváka chce vzbuzovat za každou cenu. Takovým názorům přitakává i prvotní pocit po spatření Kim Ki Dukova Ostrova. Zdánlivě jsou tak splněny všechny podmínky pro to, aby byl Ostrov označen za "podívanou pro perverzní úchyláky" a s řečnickou otázkou "tohle že má být umění?!" rázně smeten z uměleckého stolu, jehož čistotu je třeba přece chránit, že.

Tomu ale brání dvě věci. První z nich je neoddiskutovatelný filmařský nadhled a inscenační suverenita režiséra. Celý film působí ohromně sevřeným dojmem (antický požadavek jednoty místa, času a děje je tu - až na onen krátký flashback - dodržen dokonale), u žádné sekvence se Kim Ki Duk zbytečně nezdržuje, příběh graduje každou další scénou a z tohoto pohledu nemá snímek prakticky žádné "hluché" místo. Samostatný odstavec by zasloužila kamera; z obrazově velmi vděčného prostoru horského jezera zahaleného povětšinou v mlze dokázal kameraman Hwang Suh Shik vytěžit maximum a vizuální podoba Ostrova je fascinující (jako jeden příklad za všechny stačí zmínit podhledy z jezera na prostor nad hladinou). Režisér rovněž využil možností zvukové složky a neustálé ruchy (šplouchání vody, praskání dřevěných podlah) jen přispívají k sugestivní atmosféře.

Druhý aspekt, jenž nedovolí Ostrov přejít mávnutím ruky, souvisí s časovým odstupem. Když vyprchají první emoce a nechybí vůle přemýšlet o Kim Ki Dukově díle, začne se pod šokující slupkou zjevovat to, co jejím prostřednictvím chtěl asi režisér říci. Ostrov představuje co do použitých prostředků zcela výlučnou úvahu o vztahu muže a ženy. O vztahu Muže a Ženy; ne o vztahu dvou lidí navzájem se týrajících rybářskými háčky - to je trochu krátkozraká varianta. Je ovšem pravda, že způsobem jakým vypráví, si režisér situaci stížil na maximum a zřejmě žádný z diváků by ihned po prvním zhlédnutí nezačal mluvit o "úvaze na téma muž a žena".

Důvod, proč bude Ostrov pro část diváků nepřijatelný, je v jeho nezvykle přímém a otevřeném pohledu na lidskou sexualitu. Zejména postava rybářky Jin je bohatým námětem na samostatnou práci (a u někoho také rychlou cestou ke mdlobám). Nejde o to, abychom všichni po zhlédnutí Ostrova odhodili šat a spolu s animálním výkřikem začali veřejně souložit a bodat se rybářskými háčky. Pokud bude Ostrov chápán jako jeden z možných pohledů, jedna z nabízejících se perspektiv, jak se dá také chápat (nikoliv nutně vzít za své) lidská činnost označovaná slovem sex, pak na tom bude naše tolerance zase o trochu lépe.

V závěrečné symbolické scéně Ostrova se Hyun vnoří do trsu rákosí (který na klidné hladině jezera působí dojmem malého ostrůvku), jenž se posléze ukáže být ohanbím nahé Jin - výmluvnější už Kim Ki Duk být nemohl (odtud ostatně i název filmu: muž pro ženu a žena pro muže jako onen hledaný ostrov). Bylo by ale chybou interpretovat Ostrov jako smrtelně vážné dílo; i když humor tu má poněkud netradiční podobu. Ne každý se dokáže smát u jedné z úvodních scén, kdy si při konání tělesné potřeby vytáhne jeden z obyvatel hausbótů mobilní telefon a zatímco komunikuje, tak má divák jedinečnou možnost sledovat z podhledu pád jeho výkalu do jezera. Zvláštní smysl pro humor neopouští korejského tvůrce ani v druhé polovině filmu a lakonickou zkratkou celého snímku tak může být bezděčné gesto Hyuna, jemuž se při vyoperovávání rybářských potřeb z lůna Jin podaří dva odložené háčky složit do tvaru srdce.

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.