V předvánočním čase (neděle 18. prosince, ČT 1, 20.00) zařazuje Česká televize do vysílání dramatický příběh Návrat zbloudilého pastýře. Vypráví o knězi Prokopovi, jenž přichází na nové působiště právě v době očekávané půlnoční mše - jeho předchůdce totiž před nedávnem zesnul. V příhraničním městě však více než duchovní život kvete prostituce, podezřelé obchodování, běžným jevem je zde zneužívání moci. Dovídáme se, že místní kostel během roku zeje prázdnotou a naplní se právě jen při půlnoční. Ostýchavě vyhlížející farář, jenž sám zápolí s pochybnostmi o smyslu svého pastoračního poslání, hořce konstatuje, že v takovém případě to připomíná návštěvu šantánu - také se očekává mírně exotický zážitek. Kněz zvažuje, že by slavnostní mši raději úplně odvolal.
Scenárista Martin Klam (nejspíš jde o pseudonym) a režisér Petr Kotek vystavěli docela inspirativní příběh, kde postava faráře zaujímá současně úlohu pozorovatele okolních postav a dění i subjektu dění samotného. Farář Prokop se vyrovnává s vlastní krizí. Vyčítá si, že jako kněz selhal, když mu na předešlém působišti "ovečky" odpadávaly od víry. V několikrát se vracejících (černobíle natočených) retrospektivách se vynořuje farářova rozmluva s opatem, v jehož klášteře našel dočasný azyl a od něhož jen nerad odcházel. Větší plochu ovšem zaujímají Prokopova setkání s různorodými lidmi, které během několika štědrovečerních hodin poznává.
Autoři nešetří skepsí, která často hraničí až s karikaturou. Takto postihuje jak místní politickou elitu (samolibý radní i jeho povýšeně se chovající žena, provázená arogantním osobním strážcem), tak na sebe vzájemně žárlící "svíčkové báby", faráře přesvědčující, že právě ta či ona je jedinou opravdovou křesťankou. Prokopovi zkomplikuje život i nenadálý matčin příjezd, při němž jej hodlala překvapit svým novým přítelem.
Největší oporou se Prokopovi stává svérázný kostelník, potýkající se s častými výpadky elektřiny v kostele. Přivádí faráře v údiv svými vylepšeními stařičkého betlému, prozrazuje mu všelijaké důvěrnosti o místních poměrech a dokonce se dočká sólového výstupu, když zhýčkané paničce pana radního vysvětluje, kde by si měla "rezervovat" nejvhodnější místo při půlnoční. Ve zjevných novozákonních paralelách však nejvíce souznění a spoluúčasti nalezne tam, kde bychom to stěží čekali. Totiž u prostitutek, které jej pozvou na skromný večírek, když odchází od matky, a také u zlodějíčka v kostýmu Santa Clause, jenž se schová v kostele. Prokop mu po chvilce váhání dokonce pomůže k útěku. Možná, že právě tyto outsidery přivedl k přehodnocení jejich dosavadní existence.
Kameraman Tomáš Kresta zprostředkovává ošuntělost města nejen v pohledech na kostel, ale také na zchátralé budovy s průběžně projíždějící vlaky opodál. Hudbu složil Petr Skoumal, slova písně sepsal Jiří Dědeček. Největší předností filmu jsou dobře odpozorované postavičky, věrohodně napsané i zahrané, i když někdy s nadbytečnou umanutostí vše vysvětlovat verbálně, aby snad nikdo nezůstal na pochybách o charakterech postav.
Musím však uznat, že herecké ztvárnění leccos zachraňuje. Hlavní role se zhostil Vladimír Javorský bez větších potíží, avšak vykreslení postavy faráře shledávám zbytečně submisivní (už jeho věčné popocházení s batohem na zádech a zapouzdřenou kytarou v ruce se míjí s představou o duchovním). Hrdinovy rozpaky a nejistotu Javorský ozřejmuje v plachých pohledech, nesmělých, jakoby omluvných promluvách, v neprůbojných gestech. Prokopovu matku hraje Daniela Kolářová jako stárnoucí ženu, stále lačnou milostných dobrodružství, v nichž marně hledá citovou jistotu. Mezi výrazné osobnosti patří Hrušínského kostelník, nelze pominout ani Stanislava Zindulku coby opata. V epizodce varhanice poznáme Zdenu Hadrbolcovou, opileckého zlodějíčka v kostýmu Santa Clause představuje Otmar Brancuzský, strážce vytvořil Hynek Čermák.
