Festival věnovaný českým i světovým dokumentům se uskuteční 24. až 29. října 2006.
Do svého jubilejního desátého ročníku vstupuje festival s lehce provokativním mottem „Nikdy nebylo líp“. S poukazem, že dokument má vyzývat ke společenské reflexi, přicházejí organizátoři s originálním pohledem na českou současnost.„Kvality prožívání, uplatnění a vyžití, možnosti a spokojenost, úroveň blahobytu, respekt ke svobodě i svoboda jako luxus, kulturní tvář a mnohost, materiální přemíra a duševní odezva – jaké jsou v současné české společnosti 17 let po revoluci? Naše odpověď zní: Nikdy nebylo líp!“ uvádí ve svém prohlášení. Jejich mínění by mohl podpořit jeden z mnoha uváděných titulů, snímek Nikdy nebylo líp (2006) bosensko-české dokumentaristky Ivany Miloševičové, zabývající se současností v režisérčině původní vlasti. Své k tomu má co říct také hudební skupina A bude hůř (pojmenovaná podle stejnojmenného románu Jana Pelce a následného filmu), kterou heslo festivalu inspirovalo k nové písni.
Tradiční ceny jihlavského MFDF jsou určeny pro nejlepší středoevropský, respektive český dokument. Snímky z České republiky a okolních zemí ostatně tvoří kvantitativní základnu promítaných titulů, jakkoli organizátoři proklamují geograficky širší ambice. Ty by měla podpořit festivalová novinka, cena pro nejlepší světový dokument, věnovaná filmům ze „zbytku světa“. O trofeji má vždy rozhodnout jediný porotce. Letos tento post zastane filipínský filmař Khavn de la Cruz, který má ještě jeden festivalový úkol – představit v Jihlavě vzorek ze své tvorby. Specialista na ultralaciné digitální projekty (stříhané třeba jen pomocí tlačítka „pause“) ukáže trio celovečerních filmů (Kamias: Paměť zapomínání, Bahag Kings, Chléb náš vezdejší) a několik krátkých snímků (Rugby Boyz, John Cage, Plechovka a pantofle…).
Festivaloví návštěvníci se mohou těšit také na portugalského režiséra a scenáristu Manoela De Oliveiru. Nestor světového filmu zůstává i dnes, ve svých osmadevadesáti letech, aktivním tvůrcem (svůj dosud poslední snímek Belle toujours uvedl letos a další připravuje). V Jihlavě De Oliveira uvede některé ze svých raných dokumentů, mezi nimiž nechybí ani jeho vůbec první film Douro, říční dřina (1931) nebo snímky V Portugalsku se už vyrábějí automobily (1938) a Famalição (1941). Představí zde také hraný Aniki Bóbó (1942), jímž vrátil mezi dělníky pracující na řece Douro (a zejména jejich potomky). Několik snímků bude reprezentovat i De Oliveirovu tvorbu z let šedesátých, například drama Jarní slavnost (1963) o přípravách pašijových her v malé portugalské vesničce.
Alespoň prostřednictvím svých dokumentů se v Jihlavě prezentuje hned několik slavných filmařů. Alexander Sokurov je autorem dokumentu Elegie života. Rostropovič, Višněvská, věnovaného slavnému hudebnímu skladateli a jeho manželce, operní divě Galině Višněvské. Hned dva tituly se zabývají izraelsko-arabským soužitím: Tam dole od Belgičanky Chantal Akermanové a Zprávy z domova/Zprávy z domu Izraelce Amose Gitaie. Do Jihlavy se podívá také Narození/Matka, nový film japonské dokumentaristky Naomi Kawase, jejíž předchozí tvorbu představil českým divákům festival loni. V programu MFDF se našlo místo i pro dokumenty, které známe z běžné distribuce (Nepříjemná pravda, Dělníkova smrt, Pět překážek, Super Size Me…).
Řada snímků se ale velkým jménem v titulcích pochlubit nemůže a zaujme „pouze“ svým tématem. Za všechny vyberme tchajwanský Yellow Box o mladičkých Asiatkách, lákajících svými těly k nákupu betelových ořechů. Anebo dva skandinávské tituly, švédskou Poslední večeři, mapující jednu „obyčejnou“ popravu v americké věznici, a dánskou esej Anatomie zla o masakrech v bývalé Jugoslávii.
Jestliže filmaři světového jména nacházejí cestu do Jihlavy spíš jen výjimečně, pro tvůrce tuzemské a z okolních zemí patří festival k vítaným příležitostem k uvedení svých projektů. S novinkami se na festival chystají klasici českého dokumentu Karel Vachek (Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918-1992)) nebo Helena Třeštíková (Události Pavla Štechy) i tvůrci o generaci mladší – Erika Hníková (Sejdeme se v Eurocampu), Linda Jablonská (Kupředu levá, kupředu pravá) nebo Martin Ryšavý (Kdo mě naučí půl znaku). V rámci slavnostního zakončení MFDF bude uveden dokument Filipa Remundy Setkat se s filmem. Režisér v něm zinscenoval setkání českých dokumentaristů s Jihlavany, kteří přicházejí s náměty na nové snímky. Svůj hraný debut Pravidla lži představí Robert Sedláček. Kromě tuzemských tvůrců jsou na festivalu bohatě zastoupena také kinematografie slovenská a rakouská. Zmiňme třeba dva snímky ukazující odvrácenou tvář dnešního Slovenska: Osadu Bystrany a Iné svety, jednoho z vítězů karlovarského festivalu. Zajímavým zážitkem slibuje být i rakouský experimentální snímek Mozartovy minuty, na kterém se podílelo celkem 28 filmařů včetně Ulricha Seidla (Psí dny) a Michaela Glawoggera (Dělníkova smrt).
Součástí festivalového dění budou rovněž koncerty a divadelní vystoupení, ale také dílny a semináře. Středa 25. října nabídne představení spolupráce MFDF s jedním z nejproslulejších festivalů dokumentárních filmů, torontským Hot Docs. Více informací o festivalu naleznete na internetové stránce www.dokument-festival.cz.
