"Volume 2" začíná černobílou jízdou v kabrioletu, kterou Tarantino použil jako trailer. "Nevěsta" v podání Umy Thurman zhruba obeznámí diváka s tím, co se dělo, a dá tušit, co se dít bude. Pro těch pár, co to nevědí - dělo se to, že Nevěsta sekla se zabíjením v partě vedené Billem, shodou okolností svým milencem, od kterého navíc utekla za normálním životem. Před svatebním oltářem ji však Bill se svými "podřízenými" dostihl, a těsně poté, co mu řekla, že nese pod srdcem jeho dítě, ji střelil do hlavy. Nevěsta strávila následující nepříliš zábavné čtyři roky v kómatu; když se z něj probrala, neztrácela čas a začala své bývalé kolegy jednoho po druhém likvidovat. Do druhé části si nechala jednookou Elle Driver (Daryl Hannah), pochlastávajícího kovboje Budda (Michael Madsen) a hlavně jeho staršího brášku Billa (David Carradine). Kromě toho se taky konečně vysvětlí, jak to tehdy bylo s tou svatbou, od koho se Nevěsta naučila tak zatraceně dobře zabíjet a co se vlastně stalo mezi ní a Billem.
Vypadá to, že tu je hodně co vyprávět, ale skutečného děje v "dvojce" najdete ještě míň než v první části. To ale kupodivu nemění nic na tom, že Tarantino pořád zůstává tím výsostným vypravěčem jako dřív. Jeho filmy stojí na situacích, nikoliv na vývoji: celí Gauneři se odehrají víceméně v jednotě místa a času, Pulp Fiction je kolekcí zábavných figurek, které žádné vnitřní zvraty nemají v popisu práce (Julesova "proměna" je jen jedním z vydařených vtipů), a i v Jackie Brown jsou charakterové karty jasně rozdané. Tarantinovo vypravěčství v Kill Billovi tedy spočívá v tom, jak nám prostřednictvím různých sekvencí osvětlí jednotlivé charaktery a jakou mezi nimi předvede interakci.
Jinými slovy - Kill Bill 2 je ohňostroj dialogů. Snad s výjimkou několika momentů toho svatebního masakru, prefinálního "rodinného" setkání a Nevěstina houdiniovského úniku z hrobu celá druhá část spočívá v tom, že spolu tlachají dva lidé. Sem tam se to sice zvrhne v bitku, ale o krvavých jatkách první části nemůže být řeč: smrti na plátně tady spočítáte možná na prstech jedné ruky. Zklamání? Jak pro koho: ti, co na první části obdivovali nezaměnitelný styl jeho tvůrce a jeho neopakovatelnou souhru s herečkou, najdou i tady dost materiálu pro kochání. Ono totiž úplně stačí, aby David Carradine nebo Uma Thurman vyslovili "five point palm exploding heart technique" a jste doma. Kombinace kýče, pocty kýči, laskavé ironizace kýče a přístupu "kýč? kde?" diváka odnáší do úplně jiného světa, kde se zabijáci dojímají monology o děvčátcích a jejich akvarijních rybkách a kde forma generuje takových odkazů do bezedných sítí popkultury, že žádný obsah snad ani není potřeba.
Posun od spektakulární vizuality první části k dialogům, reflektovaný i v soundtracku (přibylo zpívaných kousků), samozřejmě neznamená, že by Kill Bill 2 byl nějakou zfilmovanou rozhlasovou hrou - na to je Tarantino pořád ještě víc výjimečný filmař než skvělý scenárista. Namátkou... Setkání Nevěsty s Billem (jehož tvář si tu konečně poprvé pořádně prohlédneme) před kaplí disponuje samovolným, a přitom až nesnesitelným napětím. Černobíle pojatý masakr tamtéž, z kterého neuvidíme ani kapku krve, elipticky opíší velký detail a postupné zvuky střelby, vzdáleného štěkotu a zvonu. Barevné auto v černobílé džungli je nenápadnější a o to lepší vizuální vtípek než všechny ty bojující siluety z minula. Drastický výcvik u mistra Pai Meie po nejrůznějším ponižování vygraduje zápolením s čínskými hůlkami. Tarantinovo chameleonské skákání mezi styly, ať už je to western jak vystřižený ze 40. let (úvod), brakové kung fu z let sedmdesátých (výcvik) nebo telenovela (závěr), není třeba připomínat. A Nevěstino pohřbívání zaživa patří svou obrazovou úsporností mezi nejhrůznější filmové momenty vůbec, přičemž v nich kulminuje veškerý Tarantinův latentní sadismus, s jakým svou milovanou postavu nechává po (celkem) čtyři hodiny procházet takovým utrpením.Tarantinovo filmařské mistrovství se tu však v největší míře projeví na jeho režisérské práci s herci. Podobně jako jeho předchozí filmy vyvolává i Kill Bill 2 pocit, že ať už Tarantino dostane pod ruku kohokoliv, vytáhne z něj výkon přímo hvězdný. Daryl Hannah má coby ocelově chladná Elle Driver nakročeno k tolik potřebné resuscitaci své herecké dráhy, legenda béčkových kung fu filmů David Carradine tu působí jako charakterní herec zvíci Laurence Oliviera a Michael Madsen budí dojem, že by byl konečně schopný utáhnout i hlavní roli. A dokonce i neznámá jména jako Michael Parks (jedinečný bordeltáta Esteban Vihaio) zažívají pod Tarantinovým vedením chvíle možná nezapomenutelné a určitě neuvěřitelné.
Tarantino-režisér nicméně tak trochu zápasí s Tarantinem-scenáristou, a jsou to právě ty momenty, v nichž ten druhý vyhrává nad tím prvním, kdy Kill Bill 2 pokulhává. Výměny jako "Budeš hodnej?" - "Nikdy jsem nebyl hodnej. Ale budu se snažit bejt milej." sice budí zaslouženou pozornost, ale časem jich je trochu moc: začne být evidentní, že Tarantino si sám sebe pořádně užívá a že víc než pro koho jiného točí ten film pro sebe. Druhá část tak místy poněkud ztěžkne a ztratí šmrnc, ale to lze brát jako nezbytnou daň za Tarantinovou tvůrčí velkorysost, s jakou všem včetně sebe dopřeje svého okázalého stylu plné kýble. Čím blíž k závěru, tím míň se pospíchá...
A všechna hlušší místa nakonec přebijí dvě věci. Zaprvé Budd Michaela Madsena: vycepovaný zabiják a přitom loser, jediný, kdo na Nevěstu vyzraje, jediná postava s hloubkou a s tajemstvím, postava, která si zaslouží samostatný film. Proč takové eso skončilo v traileru na kraji pouště, proč na sebe nechává řvát šéfa ve striptýzu, kterého by dokázal umlčet za půl vteřiny? Michael Madsen to ví, ale nedá to znát. A zadruhé je tu ten nádherný, v nejlepším slova smyslu dojímavý závěr, který z Kill Billa dělá nejkrvavější lovestory všech dob. Ani tady nelze mluvit o nějaké psychologii - Nevěsta je podaná jako taky jenom obyčejná ženská, což vypadá revolučně, ale neslučuje se to se zbytkem filmu ani s jeho koncem - ale ta něha, to kouzlo všeho, co mohlo být, je reálné.
Takže: může být krvák krásný? Může; a Tarantino dokazuje, že ve svém žonglování s žánry ještě neřekl zdaleka poslední slovo.
