Ae farewell alas for ever! (Jedno sbohem, žel však navždy!)
Ken Loach našel své minulé já. Je jím raně romantický skotský básník Robert Burns (1759-1796), autor slavné sbírky Poems, chiefly in the Scottish dialect (Básně, zejména ve skotském nářečí). Burnsova témata – lyrická venkovská poezie s láskou k člověku, ale také společenská satira – jsou těm Loachovým (sociální cítění, kritika stavu společnosti, přitom ale nesentimentální humor a ironie) velmi blízká.
Právě Burnsova milostná báseň Ae Fond Kiss - „Jeden něžný polibek“ se stala předobrazem Loachovu novému dílu, ve kterém se vypráví glasgowská love story mezi pakistánským Casimem a irskou Roisin. Tedy aktuálně a navíc opačně, než jak zamýšlel Burns, který verše psal pro svou milou Agnes McLehoseovou, která plula z Greenocku do Pákistánu, tehdejší západní Indie.
Casim je DJ a spolu s kamarádem sní o vlastním klubu. Jeho rodiče do Británie imigrovali před desítkami let. Casim i jeho sestry se už v Glasgowě narodili, rodiče jim ale vštěpují tradiční hodnoty - rodinu a náboženství. Zatímco Casimova starší sestra v tom žádný problém nevidí, mladší Tahira se považuje především za fanynku Glasgow Rangers, až pak za ženu, případně ženu s tmavou pletí. Casim sám je někde uprostřed. Rodinu i tradice ctí, dokud mu Roisin nepřevrátí svět.
Roisin je Tahirina blonďatá učitelka hudby. Z náhodného setkání s Casimem se vyvine vášnivý vztah. Jenže on si má brzo vzít svou sestřenku. Pokud by odmítnul a zůstal s Roisin, nejen že se ho rodina zřekne, ale i oni budou mít v celé komunitě problém.
Určitá náboženská ‚kletba‘ visí i nad Roisin, neboť škola, ve které se uchází o plný úvazek je škola katolická. A k tomu, aby tam mohla učit, potřebuje osvědčení církve, že je dobrá křesťanka. A to ona není. V jedné z nejvypjatějších scén filmu pak opdovědný kněz Roisin seřve, že není žádný úředník, že jí to razítko jen tak nedá, že může jít učit k protestantům.
Loach sice nesklouzává ke kýči lomících rukou, ale zároveň nejde na hranu náboženských dogmat. Tím pádem vypadá film trošku nedovařeně, s mnoha neodbytnými otázkami – jak to, že muslimka Tahira chodí do katolické školy? Proč tohle rodičům nevadí, ale nechtějí ji nechat jít na univerzitu mimo Glasgow?
Loachovým trumfem vždy byla autenticita vycházející z ruční kamery a jejích syrových světel (Barry Ackroyd) i skvěle vybraných herců, s nimiž při natáčení pracuje poměrně neobvykle. Nikdy jim totiž nedá číst celý scénář najednou a nechává je v očekávání, které může přerůst v improvizaci.
Ačkoli papírovým hrdinou Ae Fond Kiss je Casim, na plátně Attu Yaquba převyšuje citlivá Roisin Evy Birthistleové. Zatímco Yaqub má místy problémy s citovými výbuchy, ve kterých hraje jeden a ten samý výraz, Birthistleová je ohromně přesvědčivá a emoce dokáže zahrát s paletou subtilních odstínů.
S dostatečnou marketingovou podporou má citový a komediální Ae Fond Kiss naději do kin přilákat slušný zástup artově orientovaných diváků.
