Účelem celé akce je vytrhnout Landovského z trudnomyslnosti a myšlenek na sebevraždu za pomoci divadelní hry, kterou on sám (před mnoha desetiletími) napsal. Landovský ale ani po Pucholtově příjezdu netuší, že by se měl znovu objevit na divadelním jevišti...
zdroj: Archiv
Především je nutno upozornit, že oficiální materiály k filmu jsou poněkud matoucí:
Film sice režíroval Josef Abrhám, ale nehraje v něm. Hraje v něm jiný Josef Abrhám (ten slavný herec), kdežto režie se ujal jeho syn Josef Abrhám mladší (který se ve filmu myslím vůbec neukáže). Film je jeho celovečerním debutem a dá se mu mnohé vytknout. Některé zvraty nejsou úplně jasné (pravděpodobně proto, že u zásadních událostí nebyla kamera), některé prostřihy na zpomalené bílé koně ve sněhu jsou až příliš kýčovité...
Ale...!
Film stojí za to vidět kvůli autenticitě materiálu, který v něm je. Kačer se domnívá, že Landovský, který každou chvíli na někoho sprostě řve a polovinu času neví, co se kolem něj děje, jenom "hraje roli nasraného umírajícího důchodce". To je docela dobře možné, ale nabízí se otázka, jestli je Landovský ještě ve stavu, kdy si uvědomuje, že něco hraje - nebo jestli už se do té role natolik vžil, že to je de facto jeho reálné "já".
Kačer plánuje nastudovat s ním představení a uvést ho v normálním divadle před několika sty diváky, i s rizikem toho, že Landovský může zapomenout text, případně začít řvát na diváky, nebo udělat ještě něco horšího. Libuši Šafránkové to spíše než jako pokus o terapii připadá jako hyenismus a otevřeně to Kačerovi vyčítá, do čehož ze sousední místnosti zase Landovský něco řve. Všichni by chtěli Landovskému nějak pomoci, ale otázka je, jak, a jestli to Landovský chce.
Pak se ukáže, že celý projekt je nereálný, Pucholt se chystá odletět zpátky do USA, ale nakonec...!
Protože všichni zúčastnění jsou zvyklí na kamery a film natáčí člověk, kterého dobře znají, chovají se před nimi zcela nenuceně, nevšímají si jich a mluví spolu velmi upřímně (s výjimkou Landovského, který místy kameramanovi nadává a místy neví, kdo to je).
Byl jsem velmi příjemně překvapen, že tito lidé, z nichž většina se dá označit za celostátní celebrity (v původním, nepejorativním smyslu slova), takto brutálním způsobem odhalují svá nitra i s vědomím toho, že to v kinech uvidí desetitisíce lidí (doufám, že aspoň tolik). Někomu může celý film Hoteliér připadat jako hyenismus, ale to už je na delší debatu...
UPDATE: Zapomněl jsem bohužel v textu zmínit tu "drobnost", že film je DOKUMENT, tzn. nikdo v něm nikoho nehraje, všechno to jsou skuteční lidé (byť herci) a jejich skutečný život.
Hodnocení: 80 %
