Al Ruban, prezident poroty (a vzhledem k věku i její doyen) je více než čtyři desítky let výrazným představitelem amerického nezávislého filmu. Svou kariéru započal jako asistent kameramana v dramatu Shadows (1959), režijním debutu Johna Cassavetese. Jako kameraman, producent a příležitostný herec se podílel na dalších Cassavetesových filmech Faces, Husbands, The Killing of a Chinese Bookie či Opening Night. Produkoval horor Msta přichází z močálu (1982) i komedii s Petrem Falkem Šťastný Nový rok (1987). Zahrál si v kriminálních dramatech režiséra Dona Siegela Madigan a Cooganův trik (oba 1968). Samostatně režíroval drama The Sexploiters (1965) či dokument Paradox.
Florinda Bolkanová, bývalá modelka brazilského původu, se od konce šedesátých let objevovala především v italských snímcích (drama Soumrak bohů, komedie Krátká dovolená či televizní seriál Chobotnice). Zahála si také v mezinárodních koprodukcích, například v historickém dramatu Poslední údolí (1971), v komedii Royal Flash (1975) nebo též v Sarajevském atentátu (1975), na němž se podíleli i čeští a slovenští filmaři. V roce 2000 Bolkanová režijně debutovala autorským snímkem Eu Não Conhecia Tururu (Neznal jsem Tururu).
Simon Field pochází z Anglie. Absolvoval v roce 1968 univerzitu v Essexu a poté se jako nezávislý publicista specializoval na film a výtvarné umění. Během své profesní dráhy byl také ředitelem oddělení filmu v Institutu moderního umění v Londýně a stál v čele filmové distribuční společnosti ICA Projects (distribuovala snímky Takeshiho Kitana a Larse von Triera). Roky 1996–2004 Field trávil ve funkci ředitele Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu. V současnosti je Simon Field šéfem britské produkční společnosti Illuminations, specializující se na dokumenty o umění.
Katarzyna Figura, dvaačtyřicetiletá rodačka z Varšavy, získala první herecké zkušenosti jako čtrnáctiletá ve snímku Zaginal pies (1976). Brzy se stala jednou z nejpopulárnějších polských hereček díky rolím v dramatu Bez końca (1985), ve sci-fi Ga, ga - sláva hrdinům (1986) či v komedii Vlak do Hollywoodu (1987). Hrála zde po boku Jerzyho Stuhra, stejně jako v snímcích King Size (1988), Milostné příběhy (1997), veleúspěšné komedii Kiler i v jejím pokračování (1997, 1999). Byla k vidění ve snímcích Roberta Altmana Hráč (1992) a Prêt-à-Porter (1994) nebo v Polanského Pianistovi (2002), ale i v českých filmech Zkrocení zlého muže (1986) a Nebojsa (1988).
Vladimir Maškov spojil jako ruský herec svou kariéru s divadlem Olega Tabakova Tabakerka, v němž působí od roku 1990 jako herec a režisér. V druhé polovině devadesátých let Maškov několikrát zazářil na filmovém plátně. Představil se v hlavních rolích v dramatech Zloděj (v roce 1998 byl film nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek) či Dvě luny, tři slunce (1998). Maškov účinkoval také v několika hollywoodských filmech, například v thrilleru 15 minut (2001) a v akčním dramatu Za nepřátelskou linií (2001). V roce 1997 režíroval filmovou komedii Napospas osudu.
Alice Nellis je českým zástupcem v porotě. Mladá režisérka a scenáristka má na svém kontě dva celovečerní filmy: rodinnou tragikomedii Ene bene (2000) a Výlet (2002). Režírovala také několik dokumentárních snímků: pro cyklus Praha mizerná natočila dokument Hrdinové naší doby – Letná (2000), podílela se na režii filmu Chaos (2001) o krizi v České televizi z přelomu let 2000 a 2001. Kolegovi Janu Svěrákovi natočila film o filmu k jeho válečnému dramatu Tmavomodrý svět. Nyní připravuje projekt svého dalšího celovečerního snímku.
Hong Sang-Soo, rodák z jihokorejského Soulu, studoval film nejen ve své domovině, ale i ve Spojených státech (na California College of Arts and Crafts a Art Institute of Chicago). Pro televizní společnost Seoul Broadcasting Station připravoval program Writers and Their Bestsellers, poté svou pozornost zaměřil na autorské celovečerní snímky. Od svého debutového filmu Daijiga umule pajinnal (Den, kdy prase spadlo do studny) z roku 1996 natočil pět titulů, které si získaly pozornost festivalového publika na celém světě. Hongův snímek Yeojaneun namjaui miraeda (Žena je budoucnost muže) se probojoval do soutěže na letošním filmovém festivalu v Cannes.
