Letošní Angelika prozatím u nás ani v zahraničí nesdílí nikterak oslnivá hodnocení. Řada jejích kritik má společné jediné – vynášení původní látky do nebe. A není se čemu divit, někdejší Angelika totiž k šedesátým létům patří podobně neoddělitelně jako Conneryho agent 007 nebo Četník ze Saint Tropez. 

zdroj: tisková zpráva

Spisovatelé jako postavy

Původní Angelika popisuje příběh mladé dívky, která je přes svou trucovitou povahu prodána za postaršího gentlemanského hraběte Joffrey de Payrac. Navzdory očekáváním se do něj zamiluje, Joffrey je ovšem posléze uvězněn vlivem intrik dvoru krále Ludvíka XIV. Angelika se proto vydává na strastiplnou cestu za jeho osvobozením, či alespoň pomstou. Byť se však Angelika odehrává v 17. století, její literární předloha nepramení v dobovém mýtu či románové sérii, nýbrž u veskrze moderního spisovatelského páru Anne a Serge Golonových. Už život obou autorů by vydal na průměrně strhující životopisný trhák. 

zdroj: tisková zpráva

První román o Angelice vznikl v roce 1957, sotva sedm let před filmovou předlohou. Zatímco Anne byla v době jeho vydání šestatřicetiletá rodilá Francouzska s kořeny v jihovýchodní části země, její o osmnáct let starší muž platil za postaršího šviháka se zalíbením ve vědě, avšak sám s depresivní minulostí. Sympatie v romantické náhledu na 17. století bylo u Golonových příkladné, Serge byl totiž potomkem ruské aristokracie, která musela po Říjnové revoluci roku 1917 uprchnout. Tedy vcelku podobně jako v případě hlavní hrdinů jejich společné knihy, Angeliky a hraběte de Peyrac.

zdroj: tisková zpráva

Úspěch společné knihy jim po roce 1957 přinesl mezinárodní věhlas a bohatství, jehož dokladem byla i dobová filmová adaptace. V letech po jejím konci (poslední díl jménem Angelika a sultán a vyšel v roce 1968) však přišly krušné časy. Serge v roce 1972 odcestoval do Kanady kvůli výzkumu zasazení dalších příběhů o Angelice, plánoval ji přesunou do Nového světa, ve stejném roce však náhle umírá. Anne pokračovala v psaní i po jeho skonu, zatímco sama vychovávajíc čtveřici dětí. Po čase si však musela od psaní dát pauzu trvající více než deset let – na vině byly její soudní boje o honoráře a značku díla. Soudní při však nakonec vyhrála a začala psát dále. 

zdroj: tisková zpráva  

Může to být překvapivé, nicméně knižní Angelika není zakončení a píše se dodnes, více než padesát let od prvního dílu. Celkově dnes existuje 13-14 vydaných knih (mnohé pouze ve francouzštině) a stále žijící Anne Golonová plánuje sérii dokončit v posledních dvou knihách. Navzdory půlstoletí staré látce má nemalou motivaci – díky Internetu se totiž teprve nedávno seznámila se stále existující anglofonní základnou čtenářů. Donedávna měla Anne na to, že Angeliku dnes čtou snad jenom francouzští pamětníci. 

Produkt své doby

Popularita knižní Angeliky byla po uvedení prvního románu znatelná a tak na sebe snaha o adaptaci do světa filmu nenechala dlouho čekat. Francouzská kinematografie se ostatně nacházela v tvůrčím rozpuku. V roce 1964, kdy do kin šla Angelika, markýza andělů, ostatně došlo rovněž na první díl série Četníka ze Saint Tropez i prvního Fantomase. Psaly se navíc revoluční 60. léta a sexuální tání ledů jenom hrálo do karet uvolněnější evropské kinematografii – právě zde si filmová Angelika připsala své ostruhy. 

zdroj: YouTube.com

Pravdou totiž je, že literární Angelika se od té filmové výrazně odlišuje. Kde knižní verze zůstává věrná duchovní stránce života a působí možná až příliš mírumilovně, filmová Michèle Mercier (spolu s producenty a režisérem, zadáním filmu byla ostatně tvorba žánrové zábavy) vsadila na exotiku a  příchuť implicitní, nikdy však neodhalené erotičnosti, dokreslené smyslnými očními linkami. Spolu s tehdejším kreativním talentem bylo o kvalitu postaráno, doba navíc optimálně uzrála na schopnou, leč stále citlivou ženskou hrdinku.

zdroj: tisková zpráva

Filmová Angelika přesně zapadala do atmosféry 60. let, však ji ostatně původně měla ztvárnit jedna z jich známých dobových ženských ikon – mluvilo se o Brigitte Bardotové i Jane Fondové. Michèle Mercier údajně roli získala až poté, co na castingu předvedla vyhrocený hysterický záchvat. Leč, právě kombinace dobrodružné limonády, naivních romantických nápadů a šedesátkové sexuální dusnosti filmové Angelice otevřela cestu do světa a čtveřici pokračování, v nichž si filmová heroina zacestovala po řadě míst tehdejšího světa. 

Z tohoto pohledu tak vlastně vůbec nepřekvapí, že letošní nová adaptace knih/remake Angeliky, markýzy andělů nemůže už ze své podstaty diváky podobně nadchnout. Můžeme mu však být vděčni alespoň za připomínku původních předloh.